SPRÁVNÁ NENÁVIST, SPRÁVNÁ LÁSKA
Kdo miluje svůj život, ztratí jej, kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný. Jan 12,25
Teprve nedávno se mi pootevřelo hlubší pochopení tohoto verše Janova evangelia. Pomohla mi nádherná myšlenka sv.Augustina:
Je to velké a podivuhodné slovo o lásce člověka k tomuto životu, která vede ke zhoubě, a nenávisti, která jej zachraňuje. Jestliže ho špatně miluješ, pak ho nenávidíš, jestliže jej správně nenávidíš, pak jej miluješ. Blažení ti, kdo jej nenávistí uchovávají, aby jej láskou nezahubili.
Ano, musíme rozlišovat mezi správnou a špatnou láskou a správnou a špatnou nenávistí. Ve špatné lásce k životu v tomto světě chybí Bůh a duchovní rozměr, člověk je uchvácen vším tím, co nabízí jen svět a tělo a netuší nic o Božím království, nezajímá se o duchovní život. A špatná nenávist k tomuto světu znamená zhola negativní pohled na tento svět a náš život, pohled totálně pesimistický, který si zakládá na marnosti a odsuzování všeho a všech a rovněž nevnímá duchovní rovinu naší existence.
Naproti tomu správná láska k našemu životu je postojem radosti z toho, že už v tomto světě můžeme mít a máme podíl na Božím království, že můžeme sloužit Bohu, že se nám už zde otevírají zdroje duchovní moudrosti, že v kráse stvoření smíme vírou tušit nádheru Boží.
A konečně - ta správná nenávist k tomuto životu může pramenit ze zkušenosti naší obrovské vnitřní nesvobody, kvůli které se člověk tak snadno nechá svést z cesty za Kristem a tak snadno se nechá obalamutit kdečím a kdekým.
Správná nenávist k životu v tomto světě může vycházet ze smutku nad tím, jak nedostupným tady zůstává Bůh, na jak kratinké okamžiky je možné prožít jeho přítomnost.
Správná nenávist k našemu životu tady může přicházet z poznání, že v tomto světě nikdy nedojdeme naplnění naší touhy, protože tu může naplnit jen Bůh sám, a s Ním se tady nikdy, nikdy nesetkáme tváří v tvář.
Tady ne...
7/2011