Uviděl jsem to I.

Tak nám zase jednou začala postní doba... Je čas podívat se neúprosně na odvrácenou stranu svého života, je čas podívat se neúprosně na realitu svých hříchů. Letos mi došlo, že mne důsledky mých hříchů stejně jednou dostihnou. Nejdřív si mne ale pořádně podají. Bolest, krev, nemoc, bezmoc, utrpení, úzkost, strach.  A nakonec mne moje hříchy zabijí. To je první smrt. Pak hned přijde soud. Ten, na který se občas ve svých písničkách tak bezelstně těšívám. Ale já uvidím hlavně tu bídu, ten hrůzný, astronomický nepoměr mezi tou malou kupičkou postojů, skutků a morálních rozhodnutí, které byly docela hezké. A vedle ten strašný, obrovský kopec toho nepovedeného, hříšného, špatného, zkaženého, promarněného, špinavého a zlého. A kdybych náhodou byl tak hloupý, a chtěl cosi poznamenat na svou obhajobu, (jakože se znám), ozve se jediná věta: I tvoje hříchy zabily Božího Syna. K tomu už není co dodat. Rozsudek je jasný, jednoznačný, nezpochybnitelný. Konec. Prohrál jsem.

Uviděl jsem to. V koutě číhá cosi temného, něco jako obrovská černá díra uprostřed naší galaxie, něco jako druhá smrt.

Mám čtyřicet dní na to, abych se s tím srovnal.                                                                                                                                                únor 2012

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode