DOBRÉ SKUTKY

Poslední dobou jsem ve svých úvahách často zdůrazňoval fakt, že věčný život si nelze naprosto nijak „zasloužit“ nějakou snahou či tzv. "dobrými skutky". Je prostě nemyslitelná představa na získávání jakýchsi „nároků“ na věčnost. Spása je Boží a Kristův dar, který je možné a nutné ve víře a pokoře prostě přijmout. Žádné "dobré skutky", žádná snaha, žádné přemáhání, nic. Člověk si nebe nemůže zasloužit ničím.

Přesto je na druhou stranu dobrý a poctivý život jakoby nezbytným předpokladem pro život na věčnosti. Život ve slušnosti, poctivosti a službě nás totiž pro život ve věčné Boží přítomnosti naprosto nezastupitelným způsobem připravuje a utváří.

Žít dobře, mravně a „dělat dobré skutky“  neznamená nic jiného, než se podílet na kráse, moudrosti a lásce. Tohle je formulace pro neděle a slavnosti, pro všední den stačí říct, že to znamená dělat něco pěkného, rozumného a dobrého. Pokud se tedy takto snažím žít, podílím se tak a vztahuji se přímo k samé podstatě Boží existence, jak nám ji zjevuje Ježíš Kristus v Duchu svatém, skrze Písmo, liturgii a církevní tradici, protože Bůh je Krása, Moudrost a Láska.  A jen takto celoživotně připravován a utvářen svými rozhodnutími, postoji a skutky snesu nakonec zářící Boží pohled a plamen Jeho přítomnosti na věky věků.

Tož tak (a samozřejmě i úplně jinak .-)

                                                                                                  duben 2012