JEŽÍŠOVA MODLITBA
"Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšníkem." To je tradiční formule takzvané Ježíšovy modlitby, která je především v pravoslavné spiritualitě osvědčenou cestou k ustavičné modlitbě. Poměrně nedávno jsem objevil i její trojiční variantu, zaměřenou na vzájemnou lásku, žhnoucí uvnitř Svaté Trojice: "Bože Otče Lásko, Ježíši Kriste Lásko, Duchu svatý Lásko." Nejde tedy o kající prosbu k Ježíšovi, jako v té tradiční podobě, ale o vzájemné vyznávání lásky mezi Osobami Svaté Trojice, vyznávání lásky, kterému otevírám svůj vnitřní mentální prostor a ke kterému se mohu sám v každé volné chvíli přidávat. září 2016
Trojiční formulace Ježíšovy modlitby, kterou jsem zde uvedl , je samozřejmě polotovarem. Důležitým úsekem přibližování se k ustavičné modlitbě je hledání té správné, jedinečné, jen mé formulace. Toto hledání může trvat roky a nejedná se přitom o nijak méněcenné období. Člověk si prostě zvyká na Ježíšovu modlitbu, zvyká si v konkrétních situacích vstupovat do tohoto zpívání lásky a současně zkouší obměňovat její formulaci tak, aby mu co nejvíce "sedla". Jde o hledání jednotlivých slov - každou Božskou osobu lze přece oslovit celou řadou způsobů. A což teprve vyznání lásky, byť se má vejít do dvou tří slov! Důležitý je i rytmus, modlitba musí pěkně plynout, a ne rytmicky klopýtat. A musí být také jednoduchá a prostá, ta modlitba přece nemá zaměstnávat náš intelekt.
Tu svou, po letech nalezenou konkrétní formulaci, tu si nechám pro sebe. Tahle forma modlitby, víc než kterákoli jiná, je velice intimní a důvěrná. Ale každému bych přál, aby hledal, protože jak to hledání samé, tak to, co nakonec nalezne, stojí za to. říjen 2016
Ještě jednou chci navázat na předcházející zamyšlení nad Ježíšovou modlitbou. Ta svou formou navazuje na zkušenost s modlitbou růžence, která mne vždy fascinovala těmi různorodými možnostmi svého zaměření, od společné přímluvné modliby, přes rozjímavou formu až ke krajinám kontemplace, které nenápadně otevírá. Obsahově pak Ježíšova modlitba navazuje na zkušenost s vlastní kontemplativní modlitbou, která nám přináší překvapivé bohatství onoho pověstného Nic sv. Jana od Kříže a dalších mystiků. Nic, ticho, mlčení a nehybnost, které ukrývají Všechno a nabízejí nejbližšší možné přiblížení se k přítomnosti Boží v nás. Kontemplativní modlitba ale potřebuje určité vnější, a svým způsobem křehké podmínky. Ježíšova modlitba naproti tomu nabízí odolný a vždypřítomný vstup do kontemplativního prostoru, který nemůže narušit nic vnějšího, protože závisí jen a jen na našem vnitřním rozhodnutí.
A to je hlavní dar trojiční varianty Ježíšovy modlitby - místo těch často nesmyslných, zbytečných a jalových myšlenek, které se nám většinu času prohání hlavou, můžeme otevírat svůj vnitřní mentální prostor kontemplativnímu proudění Boží lásky.
"Bože, lásko, Kriste, lásko, Duchu svatý, lásko" listopad 2016