Velikonoční zamyšlení

Květnou nedělí a vyslechnutím pašijového příběhu jsme vstoupili do Svatého týdne. Nám končí čtyřicetidenní postní příprava na slavení velikonočních svátků, kdy budeme liturgicky prožívat samotný závěr života našeho Pána. Ježíšovi samému tehdy  ovšem naopak začalo velmi hezké životní období. Shromáždil apoštoly a učedníky, v Káně Galilejské proměnil vodu ve víno, uzdravoval nemocné, křísil mrtvé, po moři kráčel, chleby rozmnožoval. Hlásal novou, dobrou, radostnou zvěst o milosrdném a láskyplném Bohu Otci. Představuji si, jak se v nočních hodinách modliteb dobíral přesnějšího a přesnějšího poznání o posledním kroku svého poslání. Potřetí, tentokrát vrcholně a existenciálně, doslova a do písmene na život a na smrt, vezme na sebe hříchy jednoho každého z lidí, jednoho každého z nás. Blížily se velikonoční svátky, Petrovi a jeho následovníkům svěřil úřad a službu nejvyššího pastýře a apoštoly začal připravovat na svou smrt. V předvečer svátků ustanovil základní rituál, obřad a svátost své trvalé přítomnosti uprostřed Církve a poté se vydal do rukou Židů a vládní moci. Přišla hodina a vláda temnoty. Teprve nyní. Předtím ovšem několikrát během svého veřejného působení umřít "odmítl". Třeba v Nazaretě, když ho chtěli svrhnout ze srázu hory, prošel jejich středem jako nedotknutelný král - L 4,30. Nebo v chrámu, když ho chtěli kamenovat, tehdy se ukryl v zástupu a pak odešel - Jan 8,59. A přitom by to byla ta samá zástupná smrt a ta samá výkupná oběť Božího Syna. Ale nebyl by to ten správný čas. Ne vždy a ne kdykoli, jen proto, že si to někdo umane, ještě nepřichází čas strádat a nechat si ubližovat. A už vůbec není vždy a kdykoli ten správný čas trpět a obětovat se. Rozhodnutí vzít na sebe kříž, umřít a obětovat se za druhého musí být vrcholně svobodné a vnitřní, musí být průsečíkem lásky, svobody a bez pochyb rozpoznané vůle Boha Otce. Pro každého z nás jednou nadejde tato hodina a vláda temnoty, kdy přijde čas, abychom skrze utrpení a umírání odešli z tohoto světa do Boží náruče. Okamžik, který bude znamenat naplnění a završení našeho životního příběhu. Budeme pak následovat našeho Pána doslova a do písmene na život a na smrt, a stejně jako On tak završíme své životní poslání a naplníme Boží vůli. Ale teprve tehdy, až budeme vědět, že přišla naše hodina. Ne dřív.

                                            4/2011

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode