Pokušení

Spása spočívá v přijetí daru vykoupení a usmíření se s Bohem a není ohrožena faktem naší hříšnosti. Ježíš na sebe vzal veškerý hřích i důsledky z toho plynoucí a celé to smazal. To už se stalo a nikdo to nemůže pokazit.

Každý "dobrý skutek" znamená příležitost podílet se na kráse, moudrosti a lásce a být tak připravován a utvářen pro život věčný. To není málo, to není slabá motivace. Dobře.

Ale proč se u všech všudy tedy varovat hříchu, když neohrožuje mou spásu, budu-li se Krista držet jako to pověstné klíště a když se mi navíc ještě přece jen čas od času (vedle té temné hromady hříchů) podaří udělat něco hezkého, rozumného a dobrého? Proč bojovat s pokušením?

Ze strachu ze zavržení jistě ne. Tahle motivace strachem jen víc a víc zotročuje a zúzkostňuje, protože hříchu se prostě nejde vyhnout a zavržení se pak zdá být také nevyhnutelné a to je nějak špatně. Nikomu se nepodařilo vyhnout se hříchu, ani Ježíšovi ne! Ani On se hříchu nevyhnul! Sám sice nezhřešil, ale všechen hřích světa přece vzal na sebe, takže ani nám se nemůže podařit vykroužit elegantní oblouk a s hříchem nemít naprosto nic.

Takže jak? Proč bojovat s pokušením, proč se snažit (marně) znovu a znovu se mu vyhýbat? Líbí se mi postřeh, že hříchem člověk rozevírá skulinku, kudy k němu silněji doléhá hlas lži a strachu. Ano, odpůrce nic jiného neumí, jen lže a straší. V pokušení a hříchu je vždy přítomná lež. Pokušení nabízí hřích, a ten vždy obsahuje polopravdy, překroucené pravdy a někdy i vyslovené fantasmagorie, takřka nijak nekorespondující s realitou. O to víc bývají lákavé... :-) Ale jsou to klamavé reklamy, nesplní nikdy to, co slibují, naopak.  Hřích je vždy nějak podobný slepé uličce. Nevede dál, stává se pastí a znesvobozuje. Takže přitakat pokušení znamená přitakat lži, omylu a pasti. A naopak, postavit se mu, znamená natáčet se za pravdou a svobodou. To by mohla být dobrá motivace, protože tím směrem se zase otevírá krása, moudrost a láska! Jde o to, v okamžiku rozhodování, odmítnout lež a za ní schovaný strach, a uvěřit v to hezčí, rozumné a dobré.

A je to i tak, že právě ony lži, obsažené v pokušení a hříchu, nám mohou pomoci orientovat se na hlubší pravdu a sebepoznání. Nebývá to nic snadného ani příjemného, ta hlubší pravda a to hlubší sebepoznání. Nejde to hned. A bolí to! Ale vnitřní svoboda, ke které se takhle nakonec dochází, ta stojí za to! !

U mě dobrý, a co u vás?

                                                                                                  duben 2012