Podobenství o prozíravých pannách (Mt 25,1-13), které si vzaly do svých lamp i dostatek oleje a byly tak připravené na příchod Ženicha, je pregnantním slovem o zásadním významu vztahu k Ježíši Kristu v životě víry. Všechny možné formy duchovního života mohou být jakoby mrtvé, formální, bez života a bez světla, pokud je nemotivuje a neoživuje každodenně pěstovaný a prohlubovaný vztah ke Vzkříšenému. Modlitba, svátosti, četba Písma, život podle přikázání a další formy mohou být prázdné jako vyleštěná lampa, která nesvítí a je k ničemu. Jedině duchovní život, který je nesen a motivován vztahem ke Kristu, v nás udržuje připravenost vcházet do Božího království. Potom nevadí, že člověk na chvíli usne, unaví se, vyčerpá, selže, zhřeší, dělá chyby, nechá zvítězit svou pohodlnost. To se stane každému. Ale jestliže přes to všechno a v tom všem trvá jeho vztah ke Kristu, má jakoby dostatek oleje a jen co se vzpamatuje a probudí, jeho lampa se zase rozsvítí.

A dobře „sedí“ i ona trochu zvláštní odpověď těch prozíravých na prosbu o trochu toho oleje: „Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.“ V9  Vybudovat vztah, to vyžaduje určitý čas, to nejde zařídit obratem ruky. A o vztah se také nejde rozdělit, to je vždy intimní záležitost, výsostně jedinečná, založená na prožitku a zkušenosti. Každý musí jít a opatřit si ho sám. Dokud je čas...                                                                  11/2011