BEZ DATACE

 

BOŽÍ VŮLE      

 

Marně a zbytečně pachtí se,

kdo vůli Boží vzpouzí se,

naplnit musí ji přece.

Mohla ho na křídlech unášet,

takhle ho v okovech vleče.

 

Was Gott will,

ein Tor, wer´s nicht will:

tragen muss er´s doch.

Wird´s nicht zum Flügel,

dann wird´s zum Joch.

 

HLEDÁNÍ BOHA                

    „Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“ Mt 6,33

    Této nádherné Ježíšově nabídce předchází odůvodnění, proč se věřící člověk, tedy člověk, který vědomě a každodenně naplňuje vztah s Bohem skrze Ježíše Krista, nemusí znepokojovat a dělat si starosti o nezbytné základní životní potřeby:

    „Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete.“ Mt 6,32

  A je vymalováno! Pohanům, tedy lidem, kteří nežijí ve vědomém vztahu s Kristem, nic jiného nezbývá. Ti se musí znepokojovat a dělat si starosti o nezbytnosti tohoto života. A někdy se zdá, že to dělají rádi a o supermarketech se někdy hovoří jako o novodobých chrámech. Věřící se znepokojovat a dělat si starosti nemusí. Samozřejmě, že jako věřící nejsme vyjmuti z přirozeného řádu věcí. Potřebujeme peníze, musíme si tedy sehnat práci, chceme-li spát v posteli a ne pod mostem, musíme si sehnat bydlení, chceme-li jíst, musíme si sehnat jídlo. Ale nemusíme se těmito záležitostmi znepokojovat a dělat si starosti. Vztahem k Ježíši Kristu do našeho "shánění" vstupuje důvěra, že pokud postavím Boží království ve svém životě na první místo, pak všechno to, co musím a potřebuji sehnat, mi bude přidáno. Ne, že bych nemusel hnout ani prstem, ale místo znepokojování sebe sama a dělání si starostí můžeme prohlubovat svou důvěru v Boha.

    Člověk má jaksi na vybranou, buď svůj životní potenciál zaměří na stále dokonalejší obstarávání sebe sama, a nebo na zájem a hledání Boha: „Nemůžete sloužit Bohu i majetku.“ Mt 6,24b

    Je to tedy rozhodnutí pro to pořadí životních priorit, které nám doporučuje Ježíš. Konkrétní formy a projevy hledání Boha a Jeho království v životě každého z nás budou právě tak rozmanité a jedinečné, jak jsou rozmanité a jedinečné naše životní příběhy. To, o co jde, je mít pořádek a jasno v pořadí svých starostí a zájmů a prohlubovat svou důvěru v Kristovo slovo.

 

NA VINICI PÁNĚ                   

 

    K novému pohledu na ono „profláklé“ podobenství o dělnících na vinici mne inspirovala vstupní modlitba nedělní mše (opět!!, znovu upozorňuji na poklad skrytý v liturgických textech!):

    Bože, tys nám uložil, abychom milovali tebe a bližního, neboť v tom je smysl a naplnění všech ustanovení posvátného zákona; dej nám sílu, abychom zachovávali tvá přikázání, naplnili je láskou a tak vešli do věčného života.

    Zaujal mne právě ten naprostý nedostatek  lásky na straně najatých služebníků. Jakoby úplně zapomněli, že jsou milovaní Hospodářem a že je poctou a výsadou smět mu sloužit. Jakoby zapomněli, že i oni milují Hospodáře. A že by jim mělo být spíš líto těch ostatních, kteří mohli a směli přiložit ruku k dílu až tak pozdě. A že nést tíhu a horko dne znamená opět především vyvolení a privilegium na cestě následování Ukřižovaného. Když se zapomene na lásku, nastoupí hořkost, zloba a závist. Je mi to nějak povědomé... :-)

 

   NAD VŠECHNO VĚDĚNÍ        

         

            Ptej se milosti,

            ne nauky,

            touhy,

            ne poznání,

            vzdechu modlitby,

            ne studia knih,

            Ženicha,

            ne vyučujícího,

            Boha,

            ne člověka,

            temnoty,  

            ne jasu,

            neptej se světla,

            ale ohně,

            který úplně rozněcuje

            úchvatnými pomazáními

            a horoucností tužeb

            tě přenáší do Boha.

                        
             Bonaventura z Bagnoregia

 

ROZHOVOR S BOHEM            

    Možná, že v hlubinách naší psychiky jsou uloženy Boží odpovědi na všechny otázky, které mu kdy v životě položíme. Potom by bylo možné se Boha ptát, bylo by možné naslouchat tomu, co nám říká, bylo by možné s Bohem docela přirozeně mluvit.

    A nemuseli bychom se při tom cítit ani dětinsky, ani jako blázni.

 

ADVENT VŠEDNÍHO OKAMŽIKU            

 

    V evangeliu první neděle adventní jsme četli, že Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějeme, Mt 24,44. Tato „nenadálost“ jeho posledního příchodu je ovšem příznačná i pro Ježíšovo každodenní přicházení do našich životů. Musíme počítat s tím, že nevíme, kdy k nám Ježíš přijde a která situace dnešního dne bude prodchnutá jeho přítomností. Nebudeme-li připraveni a nebudeme-li bdělí, může se stát, že se s ním mineme. To při jeho posledním nepřehlédnutelném příchodu možné nebude, dnes to ovšem možné je, a to by byla škoda. Čekejme ho tedy tam, kde bychom ho nečekali, čekejme, že to bude nečekané :-) 

 

 

                                       

 

 

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode