2016

 

BIBLE                                             leden

 
    Když jsem před pár lety naposledy dočetl Bibli od Genesis po Knihu Zjevení, řekl jsem si, že napříště už se přidržím jen Nového zákona. Ale teď v adventě jsem se k tomuhle „odvážnému“ :-) kroku odhodlal znovu. Napadlo mne určité usnadnění – budu knihy starého a nového zákona střídat! A čekalo mne jedno překvapení za druhým. 
    Genesis jsem zhltl jako dobře napsaný čtivý román, Apokalypsa nezklamala moudrostí a občasnou krásou, Exodus má spád a zopakoval poznání z Genesis, že Hospodin si často vybírá pro ty nejexponovanější úkoly v dějinách spásy jedince, kteří dovedou morálně pořádně selhat (tři malé příklady) a že jejich hříchy a slabosti mu ale naprosto nevadí a nepřekáží. List Judův je kratinký, ten bohužel žízeň po novozákonním myšlenkovém světě příliš neukojil. O to ale víc a příjemně překvapil Levitikus nádhernými formulacemi: 
 
    Nebudeš se mstít synům svého lidu a nezanevřeš na ně, ale budeš milovat svého bližního jako sebe samého. Já jsem Hospodin. Lv 19,18
 
    Země nesmí být prodávána bez práva na zpětnou koupi, neboť země je má. Vy jste u mne jen hosté a přistěhovalci.
Lv 25,13
 
    Zřídím si mezi vámi příbytek a nezprotivíte se mi. Budu procházet mezi vámi a budu vám Bohem a vy budete mým lidem. 
Lv 26,11 – 12
 
    Tahle Bible fakt stojí za to prokousávat se jí pořád dokola!
 
 
    

VIDÍTE TO TAKY?                                         únor

 
 
  Není pochyb o tom, že druhá Božská osoba se vtělila jako muž. Není pochyb o tom, že v Ježíši Kristu, který je pravým člověkem a pravým Bohem, spočívá plnost všeho stvořeného. Skrze Něj všechno je stvořeno a má v Něm svůj počátek i dovršení (Kol 1,15-17). Tedy i všechno to, co je zahrnujeme do pojmu ženství. Ve výřezu té známé počítačové rekonstrukce Ježíšovy podoby na základě turínského plátna je něco z této skutečnosti k zahlédnutí.
 
 
Tady je celý portrét:          A původní turínské plátno:
              
                                                                                               
 

VZKŘÍŠENÍ, NANEBEVSTOUPENÍ, SESLÁNÍ        květen

 
    Tři kroky, kterými vrcholí Boží dílo stvoření člověka a jeho vyvolení pro věčnost. Člověk je stvořen jako obraz Boží a jako takový, přes všechna omezení a komplikace, působené hříchem, je určený pro věčný život v Božím království. Vtělením a Vzkříšením,  až do okamžiku Nanebevstoupení, byla realizována  exkluzivní přítomnost Druhé Boží Osoby v životním prostoru člověka, omezená ovšem lidskou dimenzí Ježíše Krista. 
    Sesláním  Ducha svatého, Pána a Dárce života, byla pak stvrzena a realizována totální universalita spásy, protože celý vesmír, celý životní prostor člověka je již bez jakéhokoli omezení existenciálně proměňován ve svátostné prostředí, ve kterém stále dochází k postupnému dovršování díla spásy historicky naprosto nevídanou bezprostřední přítomností Božího Ducha.
 
 

SLAVNOST NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE                         květen

    
    Slavnost Nejsvětější Trojice přenesla naši pozornost od toho, co nám bylo darováno velikonočními událostmi k tomu, kdo nás to vlastně obdaroval...  A kdo tedy?  
 
    Trojjediný Bůh Stvoření, jehož vesmír je z hlediska lidského měřítka naprosto nepochopitelně až zbytečně obrovský.  Bůh vždy Jiný, Nepředstavitelný, Nepojmutelný, Obrovský, Strašlivý, Vzdálený, Přebývající v nedostupném světle...
    Trojjediný Bůh Vtělení, Bůh "na dotek", kterého můžeš slyšet, můžeš ho číst, můžeš se ho dotknout, ba dokonce ho můžeš okusit a ochutnat. Bůh Slovo, který někde je a někde není, člověku Blízký a Podobný, Soucitný, Uzdravující, Léčící, Odpouštějící a Zachraňující...
    Trojjediný Bůh Vanutí, Bůh Všude a Vždypřítomný vevnitř i venku, nahoře i dole, Nepostižitelný, Nepolapitelný  a přece Nejbližší. Bůh Posvěcení, Všeprostupující, Všepronikající, bez omezení a bez limitů vanoucí Duch Moudrosti a Lásky...
    Jediný Trojjediný Bůh mé, tvé i naší víry.
 
 

ADORACE                                        červenec

Celá desetiletí mám rád tichou adoraci před vystavenou Nejsvětější svátostí oltářní. Líbí se mi ten mlčící  zšeřelý kostel, oltář nasvícený svícemi, květiny, monstrance a v ní velká bílá hostie. Svátostné zpřítomnění Kristovy přítomnosti, svátostné zviditelnění jinak neviditelného.  A adorace mimo výstav, "jen" před zavřeným svatostánkem,  mne učí vnímat další rozměr Ježíšovy přítomnosti. Já prostě vím, že za těmi dvířky je v ciboriu hrst proměněných hostií, i když je nevidím. To je jako vědět, že Bůh je skrze Ježíše a v Duchu svatém právě teď.
    Celá desetiletí mám rád tichou adoraci před vystavenou Nejsvětější svátostí oltářní. Líbí se mi ten mlčící  zšeřelý kostel, oltář nasvícený svícemi, květiny, monstrance a v ní velká bílá hostie. Svátostné zpřítomnění Kristovy přítomnosti, svátostné zviditelnění jinak neviditelného.  Adorace mimo výstav, "jen" před zavřeným svatostánkem pak znamená vnímat další rozměr Ježíšovy přítomnosti. Já prostě vím, že za těmi dvířky je v ciboriu hrst proměněných hostií, i když je nevidím. 
    A to je stejné jako vědět, že Bůh je skrze Ježíše a v Duchu svatém právě teď.
 
 

JEŽÍŠOVA MODLITBA                září, říjen, listopad

 

    "Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšníkem." To je tradiční formule takzvané Ježíšovy modlitby, která je především v pravoslavné spiritualitě osvědčenou cestou k ustavičné modlitbě. Poměrně nedávno jsem objevil i její trojiční variantu, zaměřenou na vzájemnou lásku, žhnoucí uvnitř Svaté Trojice: "Bože Otče Lásko, Ježíši Kriste Lásko, Duchu svatý Lásko." Nejde tedy o kající prosbu k Ježíšovi, jako v té tradiční podobě, ale o vzájemné vyznávání lásky mezi Osobami Svaté Trojice, vyznávání lásky, kterému otevírám svůj vnitřní mentální prostor a ke kterému se mohu sám v každé volné chvíli přidávat.                                                                                                                               

   

     Trojiční formulace Ježíšovy modlitby, kterou jsem zde uvedl , je samozřejmě polotovarem. Důležitým úsekem přibližování se k ustavičné modlitbě je hledání té správné, jedinečné, jen mé formulace. Toto hledání může trvat roky a nejedná se přitom o nijak méněcenné období. Člověk si prostě zvyká na Ježíšovu modlitbu, zvyká si v konkrétních situacích vstupovat do tohoto zpívání lásky a současně zkouší obměňovat její formulaci tak, aby mu co nejvíce "sedla". Jde o hledání jednotlivých slov - každou Božskou osobu lze přece oslovit celou řadou způsobů. A což teprve vyznání lásky, byť se má vejít do dvou tří slov! Důležitý je i rytmus,  modlitba musí pěkně plynout,  a ne rytmicky klopýtat. A musí být také jednoduchá a prostá, ta modlitba přece nemá zaměstnávat náš intelekt. 

    Tu svou, po letech nalezenou konkrétní formulaci, tu si nechám pro sebe. Tahle forma modlitby, víc než kterákoli jiná, je velice  intimní a důvěrná. Ale každému bych přál, aby hledal, protože jak to hledání samé, tak to, co nakonec nalezne, stojí za to.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                 

    Ještě jednou chci navázat na předcházející zamyšlení nad Ježíšovou modlitbou. Ta svou formou navazuje na zkušenost s modlitbou růžence, která mne vždy fascinovala těmi různorodými možnostmi svého zaměření, od společné přímluvné modliby, přes rozjímavou formu až ke krajinám kontemplace, které nenápadně otevírá. Obsahově pak Ježíšova modlitba navazuje na zkušenost s vlastní kontemplativní modlitbou, která nám přináší překvapivé bohatství onoho pověstného Nic sv. Jana od Kříže a dalších mystiků. Nic, ticho, mlčení a nehybnost, které ukrývají Všechno a nabízejí nejbližšší možné přiblížení se k přítomnosti Boží v nás. Kontemplativní modlitba ale potřebuje určité vnější, a svým způsobem křehké podmínky. Ježíšova modlitba naproti tomu nabízí odolný a vždypřítomný vstup do kontemplativního prostoru, který nemůže narušit nic vnějšího, protože závisí jen a jen na našem vnitřním rozhodnutí. 

    A to je hlavní dar trojiční varianty Ježíšovy modlitby - místo těch často nesmyslných, zbytečných a jalových myšlenek, které se nám většinu času prohání hlavou, můžeme otevírat svůj vnitřní mentální prostor kontemplativnímu proudění Boží lásky.

"Bože, lásko, Kriste, lásko, Duchu svatý, lásko"                                                                                                                                                   

 

VÁNOČNÍ PŘIPOMENUTÍ                                                            prosinec

    Tuším, že Hans Urs von Balthasar kdysi napsal, že ve víře jde o to nezapomínat na Boha a jeho činy, které pro nás lidi a pro každého z nás udělal a dělá. Rád tedy připomínám - Bůh se rozhodl už při stvoření světa, že v určitý čas na sebe vezme přirozenost služebníka, stane se člověkem a bude mezi námi a v nás přebývat až do skonání věků. Dá se tedy říct, že stvořil vesmír, Zemi a život na ní nejen pro člověka, ale svým způsobem také sám pro sebe.

    A ještě jedno vánoční připomenutí. Boha Otce podněcovala ke stvoření a následnému Vtělení láska. Nezapomínejme, jen a jen láska. 

    Šťastné a veselé!                                                                                                                                                 

 

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode