2014

 

PŘEKLADY PÍSMA                    březen

 
    Občas se i já sám podivím, co že to mám doma tolik Nových zákonů, stačí přece jedna Bible. Určitě ano, vždyť jde hlavně o to, abychom s Božím Slovem žili. Ale zrovna tak je pravda, že především Nový zákon máme v češtině už v celé řadě překladů (Petrů, Col, Žilka, Hejčl, Škrabal a další). A je jasné, že se tyto jednotlivé překlady od sebe v určitých detailech liší. Pro svůj duchovní život si občas najdu ten překlad, který mne nejvíc chytne za srdce a nejvíc oslovuje. Malý příklad: Mt 6,33-34
Ekumenický překlad si jistě najdete doma sami. Porovnejte ho s liturgickým překladem (tak uslyšíme tyto verše při mši): 
"Nejprve tedy hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno. Nedělejte si proto starosti o zítřek, vždyť zítřek bude mít své vlastní starosti. Každý den má dost svého trápení." 
Jsou to malé rozdíly, jiné slovíčko, malý posun ve výzamu, ale přece.
A teď tedy ten můj nejmilejší, od dr.Škrabala:
"Především tedy hledejte království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno. Nestarejte se proto příliš o zítřek; neboť zítřek se postará sám o sebe; každý den má dosti na svém soužení."
Hlavně ono "především" a "příliš" mi příjde důležité, co myslíte? :-)
                                                                                                                                                                                                               
 

JÁ A OTEC JSME JEDNO                duben

 

    Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. Jan 10,14-15

    Tak tohle se mi už delší dobu nestalo. Notoricky známý verš jakoby zničehonic odkryl nečekanou, až závratnou hloubku. Cože, my věřící že známe Ježíše tak, jako On zná Otce?!? Víte, co to znamená?!

    Já a Otec jsme jedno zazní z téhož evangelia jen o pár veršů dále – Jan 10,30. A z biblické teologie víme, že poznat někoho znamená být s ním zajedno na způsob milostného aktu. Ježíš a Otec mají spolu perichoretický vztah – Otec i Syn zůstává sám sebou a současně jsou jedno, s Duchem Svatým ve Svaté Trojici jeden jediný Bůh. Už dávno vím,že cokoli řekl Ježíš o vztahu s Otcem, současně platí o vztahu nás k Ježíši Kristu. Ale tahle aktualizace mi vyrazila dech. Jsme na základě křtu a živé víry s Ježíšem daleko víc zajedno, než si myslíme. A On s námi. My a Ježíš jsme jedno? Já a Ježíš?

    Ne, o tomhle si ještě musím přemýšlet...                                                                                                                                                  

 

SNAHA O DOKONALOST                        duben

    "Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne." Mt 19,21

    Tohle je podruhé a 

naposledy, kdy Ježíš zmiňuje v evangeliích dokonalost. A i tady, podobně jako v prvním případě - Mt 5,48, je z kontextu zcela jasné, že má na mysli dokonalost ve smyslu úplnosti a celistvosti, a nikoli bezchybnost, perfektnost či snahu o jakýkoli absolutní výkon. Vždyť právě majetek, a vlastně jakékoli bohatství v tom nejširším slova smyslu vůbec, je to, co nás vnitřně štěpí, rozděluje, co nám bere celistvost a jednoznačnou zaměřenost na Boží království - Mt 6,24.

    Jen když chápeme a vidíme, že nejsme nic, že nic nemáme a nic nám nepatří, jen když chápeme, že právě toto nic je naším největším bohatstvím, protože nás vtahuje do samého srdce Boží přítomnosti, potom na ničem nelpíme a máme svůj velikonoční poklad v nebi - Mt 6,21. Jedině tak jsme celiství, nerozdělení a jedině takoví můžeme patřit Bohu úplně celí. A to je dokonalost, kterou má Ježíš na mysli.

    Požehnaný velikonoční čas každému!


                                                                           

NES KAŽDÉHO DNE SVŮJ KŘÍŽ        květen

     Podobně jako Ježíšova výzva k dokonalosti, která není výzvou k usilování o bezchybnost, nýbrž o úplnost a celistvost, tak podobně zkomoleně bývá pochopeno slovo o každodenním braní svého kříže, jakoby život z víry měl znamenat především každodenní aktivní přednastavenost na trápení a bolest. Bude dobré si připomenout, čeho všeho je kříž symbolem. Samozřejmě, jako první nás napadne utrpení a smrt. Nespravedlivé odsouzení. Kříž je ovšem také nádherným znamením naší víry. Je rovněž symbolem samotného Ježíše Krista, toho, který spojuje nebe a zem i Boha a člověka v tajemném průsečíku své osoby. A především, kříž je znamením lásky. Celý Boží koncept stvoření vesmíru, stvoření člověka a vykoupení naší svobody je nesen Boží láskou. Bůh z lásky stvořil svět, Ježíš Kristus touto láskou naplnil svůj život a Jeho láska vyvrcholila právě posledním výdechem na kříži.

    Výzva „zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne“ Lk 9,23b je tedy daleko spíš povzbuzením k tomu, abychom se denně stavěli do onoho průsečíku mezi nebem a zemí, protože to je místo Ježíšovo i místo naše. A neustupovali z postoje víry, naděje a lásky, i kdyby to mělo bolet...                                                                                                           

 
 

VYHNÁNÍ Z RÁJE                        červen

 

    Nedávno mi došlo, že podstata onoho příslovečného vyhnání z ráje, které zmiňuje Gen 3,23, by mohla spočívat v tom, že jsme přestali vidět Boha. My jsme se před Bohem pošetile a naivně snažili schovat, a tak se Bůh schoval nám. Navzdory tomu, že je stále kolem nás i v nás, že v něm žijeme a pohybujeme se a jsme - Sk 17,28, tak teď ho můžeme vidět jen očima víry, bezprostřednímu vnímání zůstává skrytý. A tak to už zůstane, dokud nedojdeme zpátky domů a nedoneseme před Boží tvář víru v Jeho dobrotu a lásku, navzdory tomu, co všechno jsme v životě neviděli nebo naopak viděli. Potom ho opět uvidíme a už to tak zůstane navěky.                                                                                       

 

SLOVO BOŽÍ X SLOVO BOŽÍ                    červenec

  
 

    Zaujal mne obraz ze začátku čtvrté kapitoly Matoušova evangelia, kde proti sobě stojí živé Slovo Boží – Ježíš Kristus a instrumentálně zneužité slovo Boží ve službách pokušení a zla. Litera Bible tedy může být zneužitá zlem a pokušením? Ano, jistě. Pokaždé, když čtení Písma člověka ubíjí, láme, zúzkostňuje, pokouší k nedůvěře, oslabuje víru, ochromuje, nahání strach, deprimuje a paralyzuje, vždy tehdy je zneužíváno zlem a pokušením, podobně jako falešná a lživá útěcha, která vždy vede k nesvobodě a smrti. Když však čtení Božího slova přináší pokoj, radost, posilu, povzbuzení, novou důvěru a hlubší víru, když člověka osvobozuje a oživuje, znamená to, že došlo k setkání s Jednorozeným Slovem Božím, vzkříšeným Ježíšem, jehož každé slovo, případně i to ostré a káravé, vede nakonec vždy ke svobodě, k životu a k lásce.   

   

ADVENTNÍ PERICHOREZE                   prosinec

 

    K podstatě adventního období patří i tato krásná perichoreze (vzájemné přebývání protikladů). Ježíš je Ten, kdo je stále s námi a současně je Tím, kdo k nám znovu a znovu přichází. Vědět o této dvojí „identitě“ Kristově je pro nás důležité. Jde totiž o to samé, jako v oné známé scéně z lodičky, kde Ježíš spí vzadu na sedátku, zrovna když kolem zuří bouře. Apoštolové ztrácejí nervy a probudí Ježíše.Ten uklidní moře a pak se podiví nad tím, kam s poděla jejich víra. Vírou a modlitbou žijeme s Tím, kdo tu už je, a současně ještě ne, protože teprve přichází. Je vám to taky tak povědomé? :-)

 

 

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode