2017
...MUSÍ SE NAPLNIT VŠECHNO, CO JE O MNĚ PSÁNO... leden
Ježíš Kristus často citoval Písmo a někdy i přímo poukazoval na ty verše, které hovořily o něm samém, za všechny třeba L 24,44: "... že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech. " Jako Syn člověka, jak rád sám sebe nazýval, tedy hledal a nacházel v Písmu ty pasáže, které se mu staly zdrojem poznání sebe sama, své cesty a svého poslání. Také v tomto ohledu můžeme Ježíše následovat a napodobovat. Jedním z mnoha textů, které jsou určeny každému z nás, jsou jistě i ona známá Blahoslavensví ze začátku Horské řeči - Mt 5,3-12. Můžeme je rozjímat a ptát se: Které z nich je mi nejbližší, které ke mně právě teď promlouvá jakoby zevnitř, jakoby by bylo právě o mně a pro mně? Ne jako morální apel, vyzývající ke snaze o překonání sebe sama, ale jako nalezená osvobozující pravda. Takováto pasáž Slova Božího, která souzní s mým nejvnitřnějším nastavením a rozpoložením, se pak stává oním pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému , zdrojem poznání sebe samého, své jedinečné cesty a svého poslání.
Ježíš Kristus často citoval Písmo a někdy i přímo poukazoval na ty verše, které hovořily o něm samém, za všechny třeba L 24,44: "... musí se naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech. " Jako Syn člověka, jak rád sám sebe nazýval, tedy hledal a nacházel v Písmu ty pasáže, které se mu staly zdrojem poznání sebe sama, své cesty a svého poslání.
Také v tomto ohledu můžeme a máme Ježíše následovat a napodobovat. Jedním z mnoha textů, které jsou určeny každému z nás, jsou jistě i ona známá Blahoslavensví ze začátku Horské řeči - Mt 5,3-12. Mohu si je číst a hledat, které z nich je mi nejbližší, které ke mně jedinečně promlouvá tak jakoby zevnitř, jakoby by bylo napsané právě o mně a pro mne. Ale ne jako morální apel, vyzývající ke snaze o překonání sebe sama, ale jako zrovna teď nalezená obohacující a osvobozující pravda.
Vždyť právě takto objevené verše Slova Božího, které souzní s mým nejvnitřnějším nastavením a rozpoložením, se stávají pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému, zdrojem poznání sebe sama, své cesty a svého poslání.
LÁSKA A KŘÍŽ březen
Na kříži vyvrcholila Boží láska k člověku. To je úžasná a uchvacující pravda, ale pozor na jedno možné nedorozumění. Je zavádějící si představovat, že každá opravdová láska je nezbytně spojená s utrpením, jakoby kříž byl její podstatou. To je omyl, je to obráceně. Kříž není podstatou lásky, to láska je podstatou kříže. Podstatou lásky je Bůh - 1 Jan 4,8b.
Kříž se má k lásce víceméně nahodile. Kříž, jako symbol utrpení a bolesti, je podstatně spojen především s umíráním a smrtí. Vzhledem k lásce je vlastně jen pouhou zkouškou její velikosti, opravdovosti a hloubky. Pravá, hluboká a silná láska se totiž nezastaví ani před bolestí, ani před utrpením, ani před smrtí. A Boží láska nakonec na kříži smrt přemohla. Ale nebyl to kříž, kdo zvítězil nad smrtí, byla to láska.
GENIALITA KŘÍŽE březen
Ježíš Kristus na sebe vzal všechen hřích světa. Od těch drobných selhání až po absurdně zrůdné krutosti, které jsou lidé schopni páchat. Hříchy každého člověka, všech dob minulých, přítomných i budoucích. Vzal na sebe, ve smyslu přihlásil se k nim, jakoby je spáchal sám. Je jisté, že každý hřích nás vzdaluje od Boha. Genialita kříže spočívá v tom, že současně s tímto vzdálením se od Boha padáme na kříž, přímo do Ježíšovy náruče. Právě tam přece Spasitel tyto naše hříchy dovlekl a právě tam na nás čeká. A tak se hříšnost, utrpení a smrt proměňují na kříži láskou, odpuštěním a vzkříšením v cestu do věčného života, protože Ten, který sám je Cestou, Pravdou i Životem se tak rozhodl a ve svém rozhodnutí vytrval až dodnes.
GENIALITA SMRTI, GENIALITA VZKŘÍŠENÍ duben
Genialita smrti, genialita vzkříšení
Všechno musí jednou zaniknout a každý musí jednou umřít. Před Tváří Věčné Boží Lásky neobstojí nic. Ani naše dobrota, naše láska, naše poznání, natož pak naše hříchy, naše zloba či nenávist. Nic neobstojí. Všechno musí umřít. Třetího dne pak my samotní a to z nás, co k nám patřilo a patří, co se spolupodílelo a spolupodílí na tom, kdo jsme, zkrátka cokoli, co unese proměnu vzkříšením, to vzkříšením proměněno bude. A budou tu nová nebesa a nová země, nová, proměněná těla a nový, věčný život.
Aleluja , Ježíš byl vzkříšen, aleluja!
Všechno musí jednou zaniknout a každý musí jednou umřít. Před Věčnou Boží Tváří neobstojí nic. Ani naše dobrota, poznání, ani naše láska. Natož pak naše hříchy, zloba či nenávist. Nic neobstojí. Všechno musí umřít. Ale třetího dne pak my samotní a to z nás, co k nám patřilo a patří a co unese proměnu vzkříšením, to vzkříšením proměněno bude. A budou tu nová nebesa a nová země, nová, proměněná těla a nový, věčný život.
Aleluja, Ježíš byl vzkříšen, aleluja!
NÁSLEDOVAT DO PEKEL květen
.jpg)
Sestup do pekel - Tintoretto 1568
V Credu se modlíme - umřel, pohřben jest, sestoupil do pekel... Napadlo mne, co když i v tomto budeme Ježíše následovat? Co když po smrti sestoupíme do pekel těch temných a polozapomenutých zákoutí našeho vlastního životního příběhu a vyzvedneme z nich všechno to, co ještě půjde proměnit a zachránit vzkříšením? A to ostatní se pak už navěky propadne do věčného zapomnění a tmy druhé smrti. To není tak špatná představa, co říkate? :-)
SLOVA NA LÉTO červenec
Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.
1 Sol 5,18
Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost a toto vše vám bude přidáno.
Mt 6,33
Jdi, jez svůj chléb s radostí a popíjej své víno s dobrou myslí, neboť Bůh již dávno našel zalíbení ve tvém díle.
Kaz 9,7
Víme, že těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá k dobrému.
Řím 8,28a
Cokoli děláte, čiňte to celou duší, jako Pánu, ne lidem.
Kol 3,23
Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.
Mt 22,37
Miluj svého blížního jako sám sebe.
Mt 22,39
PROMĚNĚNÍ PÁNĚ srpen
Svátek Proměnění Páně jsem měl vždycky rád a mám pořád. A nevadí mi, že tím umístěním na začátku srpna vždycky připomene, že už to s tím létem začíná být nahnuté. Ten svátek totiž připomíná ještě jinou, důležitější pravdu. Že totiž i to nejobyčejnější, lidské a přirozené v sobě vždy ukrývá potenciál Božího. Člověk Ježíš, pravý, obyčejný člověk, je také Božím Synem. A na hoře se tahle pravda projevila. Na chvíli dal Ježíš svým nejbližším zahlédnout ještě tu svou druhou, ryze Boží tvář. A jako v každém Ježíšově činu, i nyní tím zjevuje cosi důležitého pro každého člověka. Ve všem a v každém je skrytý Boží potenciál. Kdykoli může přijít nečekaný okamžik a projeví se překvapivým a možná zarážejícím způsobem.
TÍHNUTÍ září
Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás. 1.Tes 5,16-18
My se nemůžeme stále radovat. Rozeznáváme desítky emocí, všechny k našemu životu patří a jejich střídání udržuje naši psychickou stabilitu. My se nemůžeme neustále modlit. Nevyhnutelně musíme zaměstnávat svou hlavu kde čím, většinou záležitostmi banálně všedními, čas od času pak i něčím důležitějším. A nemůžeme za všech okolností děkovat, to vyplývá z předchozího. V situaci, kdy mne v nepříznivé situaci zavalí negativní emoce a myšlenky, na děkování jednoduše nemám kapacitu a mentální prostor.
Přesto skrývají tyto tři verše úžasný duchovní potenciál, který se otevírá teprve tehdy, když jej přijmu jako ukazatel vnitřního směřování, jako výzvu k tíhnutí naznačeným směrem. Já se mohu trpělivě znovu a znovu učit vracet se k radosti a posilovat ji jako svůj základní pocit, který své oprávnění bere z evangelia - radostné zvěsti. Mohu se znovu a znovu vracet k modlitbě, jakmile jen trochu pomine akutní nezbytnost zabývat se těmi všemožnými aktuálními záležitostmi. Mohu se k modlitbě vracet jako k činnosti, která má nejvyšší význam, protože buduje a prohlubuje vztah s Bohem. A konečně je výsadou nás věřících, že se můžeme trpělivě učit znovu a znovu děkovat za všech okolností, jakmile jen trochu poleví prvotní spontánní reakce s tou záplavou všemožných pocitů a myšlenek. Postoj díků totiž nejpravdivěji zrcadlí realitu víry v Ježíše Krista a jeho evangelium, realitu víry v Boha Stvořitele dobrého stvoření a realitu víry v Ducha Svatého, který je s námi a v nás, za všech okolností.
MARIA L.P. 7.X. 2017
Křehká a bezvýznamná židovská holčina, bez jakéhokoli vlivu, byla zapojena do vysoké hry o záchranu lidstva a člověka, aniž mohla tušit, co se to děje, proč a hlavně jak. To všechno kolem jejího syna naprosto nijak nezapadalo do představ o vykoupení a Vykupiteli. Maria nerozuměla. A právě v tomhle jsme si s Marií všichni blízcí. My také nerozumíme tomu, co se to děje. Proč má zlo tak navrch, jak to, že tak suverénně převládá. Jakoby to Bůh opravdu chtěl temnější a temnější, jak zpívá v jedné ze svých posledních písní Leonard Cohen. Jsme zapojení do tajemné hry a tvrdého zápasu o záchranu a spásu člověka, aniž vlastně chápeme, co se to doopravdy děje, jak vlastně a proč právě takhle. Co ale můžeme, je říct s Marií - jsme služebníci Páně, staň se nám podle Tvého Slova - a s touto vírou jít vstříc všemu, co přichází.
A ZASE ADVENT prosinec
Napadlo mne, jaké by to bylo, kdybychom se nedočkali, kdyby nepřišel. Zbývala by víra v Boha, který zůstal v nedostupném světle, který se nestal člověkem, který nepřebývá skrze Ducha lásky v nás a s námi. Víra v Boha, který neproměnil svou vtělenou přítomností veškeré utrpení v cestu naděje, spásy a záchrany. Víra v Boha, který se jen dívá a mlčí a na konci bude neúprosnou spravedlností absolutní dokonalosti soudit. Víra v Boha, který nás nevtáhl vtělením do trojiční lásky Otce, Syna a Ducha. Víra v Boha, který na sebe nevzal hříchy, neumřel a nevstal.
Jde na mne z toho lezavá zima prosincového smrákání...
MALÉ VÁNOČNÍ TAJEMSTVÍ prosinec
Nebylo vůbec nic znát, když letos 21. prosince v 17:27 vstoupilo Slunce do znamení Kozoroha a pro nás na severní polokouli tak začal obrat od zimy k létu. Ještě řadu dní nikdo nepozná, že ubývá tmy a přibývá světla. Narození Spasitele kdysi v Betlémě proběhlo z hlediska celosvětového dění zrovna tak nenápadně a bez povšimnutí. Dokonce celá desetiletí se jakoby nezměnilo vůbec nic. S Božím královstvím v každém z nás je to úplně stejné. Co je důležité, je očím neviditelné, řekla liška malému princi.
A biblicky: "Boží království je jako zrnko hořčice, které když je zaseto do země, je nejmenší ze všech semen na zemi. Jakmile však je zaseto, roste, až je větší než všechny byliny, a vypouští mohutné větve, takže i ptáci mohou hnízdit v jeho stínu". Mk 4,30-31
Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás. 1.Tes 5,16-18
Tíhnutí
My se nemůžeme stále radovat. Tak, jak jsme stvoření, rozeznáváme desítky emocí. Všechny k životu člověka patří a jejich střídání udržuje naši psychickou stabilitu. My se nemůžeme neustále modlit. Nevyhnutelně musíme zaměstnávat svou hlavu kde čím, záležitostmi banálně všedními i těmi zásadními a důležitými. Nemůžeme za všech okolností děkovat, to vyplývá z předchozího. V situaci, kdy mne v nepříznivé situaci zavalí negativní emoce a myšlenky, na děkování jednoduše nemám kapacitu a mentální prostor. Přesto skrývají tyto tři verše úžasný duchovní potenciál, který se otevírá teprve tehdy, když jej přijmu jako ukazatel vnitřního směřování, jako ukazatel tíhnutí. Já se mohu trpělivě znovu a znovu učit k radosti se vracet a posilovat ji jako svůj základní pocit, který své oprávnění bere z evangelia - radostné zvěsti. Mohu se znovu a znovu vracet k modlitbě, jakmile jen trochu pomine akutní nezbytnost zabývat se těmi všemožnými aktuálními záležitostmi. Mohu se k modlitbě vracet jako k činnosti, která má nejvyšší význam, protože buduje a prohlubuje vztah s Bohem. A konečně je výsadou nás věřících, že se můžem trpělivě učit znovu a znovu děkovat za všech okolností, jakmile jen trochu poleví záplava těch všemožně jiných pocitů a myšlenek, protože postoj díků a vděčnosti nejpravdivěji zrcadlí realitu víry v Ježíše Krista a v jeho evangelium, realitu víry v Boha Stvořitele dobrého stvoření a realitu víry v Ducha Svatého, který je s námi a v nás, za všech okolností.