Kaplička 2021
TRINITÁRNÍ SPIRITUALITU! březen
Bůh Hospodin přebývá v nedostupném světle věčného multidimenzionálního Universa, jehož nepatrnou součástí je náš, trojrozměrnosti a času podrobený maličký, ale z hlediska člověka tak hrozivě obrovský rozpínající se vesmír. Hospodin Bůh je vždycky s námi a je všude a vždypřítomný, ale přitom zůstává nedostupný zrovna tak, jak je pro nás nedostupný průnik do dalšího rozměru a dalších dimenzí Universa. Jeho přítomnost se tedy projevuje nepředstavitelnou přesažností a nedotknutelností, byť je vždy a všude jakoby na dosah přítomný a blízký.
Druhá božská osoba téhož jediného nejvyššího Boha, Boží Syn Ježíš Kristus, ten byl a je naopak dotknutelný až hanba. On nám svým vtělením, životem, smrtí, vzkříšením a především svou láskou rozevřel průchod, dveře, bránu do onoho dalšího, čtvrtého rozměru Všehomíra. Je to směr k nové formě existence, do které se vchází smrtí trojrozměrného těla, následně proměněného v tělo oslavené. Je to ona pověstná další kolmice, vztyčená v libovolném bodu našeho vesmíru, která jakoby ukazuje kudy do čtvrtého rozměru - všemi směry dovnitř a ze všech stran ven. Skrze Ježíše je všechno stvořeno, je jakýmsi praobrazem, archetypem všeho stvořeného. Přítomnost Božího Syna se tedy projevuje, jak jinak, veškerým tělem, veškerou hmotou, vším, co je vnímatelné našimi smysly. Vrcholné přítomnosti Krista se pak lze dotknout v tajemství Eucharistie. Bůh se stal člověkem Ježíšem a člověk Ježíš se z té samé lásky stal věcí - chlebem a vínem.
A Duch Svatý, Sanctus Spiritus, Ruach Adonai, třetí božská osoba, ta se po návratu Ježíše Krista do náruče Otcovy stala svým vylitím na veškeré tělo nyní a navěky nejbližším způsobem a nejbližší formou bezprostřední existence Boha s námi. Její přítomnost se projevuje veškerým pohybem a veškerým děním, protože pohyb je základním a hlavním projevem života a lásky. Duch svatý se tedy "děje". (Dovolil jsem si tady bez dovolení parafrázovat a trinitárně upřesnit oblíbenou hlášku TH:-). Pohyb je vždy nadosah, tak reálně vnímatelný a zakusitelný, a přece tak neuchopitelný a nedotknutelný, asi tak jako vítr ve větvích.
Možná se ptáte, proč se zrovna teď, uprostřed covidové pandemie, zaobírám touhle teologizující, navýsost teoretickou úvahou, navíc prošpikovanou poněkud ezotericky znějícími pojmy. Ale já se ptám, co zrovna teď, my úplně všichni, asi tak potřebujeme nejvíc?
TRAJEKTORIE BOŽÍ LÁSKY červenec
Už delší dobu mne to fascinuje. Jak se ten absolutně Jiný, Neuchopitelný a Všepřesahující stal z lásky součástí svého stvoření, ponížil se a narodil se jako člověk. Aby byl uchopitelný a absolutně nejiný a nepřesahující - prostě člověk. A nedosti na tom, trajektorie pokračuje - tento vtělený pravý Bůh, Ježíš, Boží Syn, v té samé logice lásky, která se dává všanc a přibližuje se až na dosah, se z člověka stává věcí - chlebem a vínem.(Už delší dobu mne to fascinuje, fakt - "Boží velikonoční touha být ještě blíž" - Kaplicka 2018 duben :-)
A ještě trochu jinak, Kristus se zcela zvláštním a jedinečným způsobem stává i Knihou. Můžeš si ji koupit na internetu nebo si pro ni dojít k Dobrovskému, jasně. Normální kniha, můžeš si vybrat překlad, velikost, libo vázanou v kůži nebo co nejlevnější? Ale současně je tahle kniha živoucím Slovem živého Božího Syna, vytváří prostor jedinečného setkání s Bohem, stejně jako Eucharistie. Ano, můžeš studovat biblistiku, můžeš si Bibli číst od začátku do konce, můžeš ji číst náhodně, po kapitolách, po verších, po knihách. Můžeš si nechat posílat mailem verš na daný den. Můžeš ji založit někam dozadu v knihovničce, může ji prostě nečíst. Je to jedno. Napořád zůstává živou a živoucí příležitostí otevřít se v intimitě a důvěrnosti čtení vyjímečné a jedinečné Boží přítomnosti. Právě teď, právě pro tebe, právě do dnešního dne.
A máme tu dvě novinky! červenec
BOSÝ K HORÁM
R: Na konci budu stejně sám,
sám půjdu bosý k horám,
sám budu stát
před Tváří Boží.
1. Já dobře vím, co všechno jsem pokazil a rozbil
a taky že jsem málo miloval,
to je mi líto, tak tohle je mi líto.
R: Na konci budu...
2. Ne, já se nebojím, do hor jsem chodil vždycky rád,
podívat se pravdě do očí,
to osvobodí, to pokaždé osvobodí!
R. Na konci budu...
3. Víra, naděje a láska šly se mnou věrně životem,
ale teď, když se všechno ztrácí,
zůstává láska, zůstává jen láska.
R: Na konci budu...
125) 4/2021
---
JÁ UŽ CHCI JÍT
1. Já už chci jít tou náhorní plání,
já už chci mít svatej pokoj a klid,
taky se těším na setkání,
setkání s Pravdou tváří v tvář.
R: Už chci jít spát a nevědět nic, až za dlouho vstát do jinýho světa,
taky se těším na setkání, setkání s Tebou, lásko má!
2. Já už chci jít tam do lesů v horách
k fontáně Léthé s vodou zapomnění,
taky se těším na setkání,
se všema těma, kteří tudy šli přede mnou.
R: Už chci jít spát...
126) 7/2021
Na demička si počkáme, no...
ZMĚNY STRATEGIE září
Hospodin několikrát zásadně změnil základní strategii spásy a "výchovy" člověka pro věčnost. Začalo to přirozenou a bezprostřední Boží blízkostí v Edenu, která ovšem skončila vyhnáním z ráje. Druhý pokus byl koncept vyvoleného národa, jehož hlavním úkolem bylo připravovat se na příchod Mesiáše. To se taky nepovedlo, a tak nastoupila cesta univerzalní spásy v Ježíši Kristu vylitím Ducha svatého. S těmito změnami strategie přicházely i změny pedagogiky Boží vůči lidem. Uprostřed vyvoleného národa si člověk prohřeškem proti Zákonu leckdy koledoval o bezprostřední trest smrti. Byl to tedy vedle nabídky lásky a spásy především strach, který pomáhal držet lid tvrdé šíje na cestě Domů.
Prvním příchodem Ježíše se v tomto ohledu měnilo to, že tento trest smrti se přesunul na věčnost. Vzhledem k historickým okolnostem, ve kterých se církev nacházela, strach z vyobcování opět docela dobře celá staletí fungoval. Už delší dobu ale tahle pedagogika strachu fungovat nemůže. Myšlenkový svět lidí se proměnil. Strach z vyobcování zmizel, protože zmizela naléhavost hrozby. Odejít z konkrétního myšlenkového a ideologického rámce dnes znamená spíš většinou krok k větší svobodě, než existenční ohrožení. A tak se odvažuji tvrdit, že akcent Božího vztahování se k nám se přesunul od strachu k nabídce lásky. Tato nabídka lásky byla přítomná vždy, jen dřív ještě vedle toho efektivně fungoval i ten strach. Dnes už ne. Působením Ducha, vylitého na veškeré tělo, se tou hlavní strategií zvěstování spásy stala nabídka Boží lásky. Ta, jak známo, strach vyhání a navíc, jejím nezbytným předpokladem je právě svoboda. Kéž bychom této změně rozuměli víc a víc. Je mi totiž líto mnohých krásných a křehkých duší, které samy sebe týrají relikty té staré pedagogiky strachu ze smrti a zavržení. Pro notorické šťouraly a věčné diskutéry - já nepopírám možnost věčného zavržení, jen si odedávna myslím, že cesta k zatracení je pro člověka zatraceně složitější a vlastně náročnější, než cesta do Boží milující náruče. Jednoduše proto, že usilovat o vlastní zatracení znamená jít proti plánu, vůli a úsilí samotného živého Boha, Ježíše Krista a Ducha svatého.
Strašit pekelnými plameny, to dnes nikoho k živé víře a vztahu s živým Bohem nepřivede, ani nemůže. Vztah lásky nejde rozvíjet na strachu.
VŮBEC NETUŠÍME říjen
Nemůžeme vůbec tušit, jak bude vypadat naše budoucnost ve věčnosti, ve vzkříšeném těle a v dalších dimenzích Univerza, tváří v tvář Trojjedinému. A když tohle ani netušíme, nemůžeme vědět, čím vším tady musíme procházet a projít, abychom byli připraveni na ten nový život, na nové zemi, pod novým nebem a v proměněných tělech. My to nevíme, Bůh ano. A tak proto se asi tak často děje, že se nám vůbec nelíbí, kudy všude vede naše cesta. Nevíme nic o významech bolesti, zklamání, únavy, zranění. Nenapadá nás, k čemu by asi tak mohlo být dobré, že naše hezké a milé představy o našich životech vzaly za své. A přímo nás uráží uvažovat, k čemu by tak asi mohly být dobré nemoci, neštěstí, tragedie, zrůdnosti, hrůzy...
Vůbec netušíme.
PS
Přece jen něco ano. Že je důležité vytrvat ve vztahu důvěry a lásky k Bohu. Za každou cenu.
A máme tu dvě novinky! červenec
BOSÝ K HORÁM
R: Na konci budu stejně sám,
sám půjdu bosý k horám,
sám budu stát
před Tváří Boží.
1. Já dobře vím, co všechno jsem pokazil a rozbil
a taky že jsem málo miloval,
to je mi líto, tak tohle je mi líto.
R: Na konci budu...
2. Ne, já se nebojím, do hor jsem chodil vždycky rád,
podívat se pravdě do očí,
to osvobodí, to pokaždé osvobodí!
R. Na konci budu...
3. Víra, naděje a láska šly se mnou věrně životem,
ale teď, když se všechno ztrácí,
zůstává láska, zůstává jen láska.
R: Na konci budu...
125) 4/2021
---
JÁ UŽ CHCI JÍT
1. Já už chci jít tou náhorní plání,
já už chci mít svatej pokoj a klid,
taky se těším na setkání,
setkání s Pravdou tváří v tvář.
R: Už chci jít spát a nevědět nic, až za dlouho vstát do jinýho světa,
taky se těším na setkání, setkání s Tebou, lásko má!
2. Já už chci jít tam do lesů v horách
k fontáně Léthé s vodou zapomnění,
taky se těším na setkání,
se všema těma, kteří tudy šli přede mnou.
R: Už chci jít spát...
126) 7/2021
Na demička si počkáme, no...
TRAJEKTORIE BOŽÍ LÁSKY červenec
Už delší dobu mne to fascinuje. Jak se ten absolutně Jiný, Neuchopitelný a Všepřesahující stal z lásky součástí svého stvoření, ponížil se a narodil se jako člověk. Aby byl uchopitelný a absolutně nejiný a nepřesahující - prostě člověk. A nedosti na tom, trajektorie pokračuje - tento vtělený pravý Bůh, Ježíš, Boží Syn, v té samé logice lásky, která se dává všanc a přibližuje se až na dosah, se z člověka stává věcí - chlebem a vínem.(Už delší dobu mne to fascinuje, fakt - "Boží velikonoční touha být ještě blíž" - Kaplicka 2018 duben :-)
A ještě trochu jinak, Kristus se zcela zvláštním a jedinečným způsobem stává i Knihou. Můžeš si ji koupit na internetu nebo si pro ni dojít k Dobrovskému, jasně. Normální kniha, můžeš si vybrat překlad, velikost, libo vázanou v kůži nebo co nejlevnější? Ale současně je tahle kniha živoucím Slovem živého Božího Syna, vytváří prostor jedinečného setkání s Bohem, stejně jako Eucharistie. Ano, můžeš studovat biblistiku, můžeš si Bibli číst od začátku do konce, můžeš ji číst náhodně, po kapitolách, po verších, po knihách. Můžeš si nechat posílat mailem verš na daný den. Můžeš ji založit někam dozadu v knihovničce, může ji prostě nečíst. Je to jedno. Napořád zůstává živou a živoucí příležitostí otevřít se v intimitě a důvěrnosti čtení vyjímečné a jedinečné Boží přítomnosti. Právě teď, právě pro tebe, právě do dnešního dne.
TRINITÁRNÍ SPIRITUALITU! březen
Bůh Hospodin přebývá v nedostupném světle věčného multidimenzionálního Universa, jehož nepatrnou součástí je náš, trojrozměrnosti a času podrobený maličký, ale z hlediska člověka tak hrozivě obrovský rozpínající se vesmír. Hospodin Bůh je vždycky s námi a je všude a vždypřítomný, ale přitom zůstává nedostupný zrovna tak, jak je pro nás nedostupný průnik do dalšího rozměru a dalších dimenzí Universa. Jeho přítomnost se tedy projevuje nepředstavitelnou přesažností a nedotknutelností, byť je vždy a všude jakoby na dosah přítomný a blízký.
Druhá božská osoba téhož jediného nejvyššího Boha, Boží Syn Ježíš Kristus, ten byl a je naopak dotknutelný až hanba. On nám svým vtělením, životem, smrtí, vzkříšením a především svou láskou rozevřel průchod, dveře, bránu do onoho dalšího, čtvrtého rozměru Všehomíra. Je to směr k nové formě existence, do které se vchází smrtí trojrozměrného těla, následně proměněného v tělo oslavené. Je to ona pověstná další kolmice, vztyčená v libovolném bodu našeho vesmíru, která jakoby ukazuje kudy do čtvrtého rozměru - všemi směry dovnitř a ze všech stran ven. Skrze Ježíše je všechno stvořeno, je jakýmsi praobrazem, archetypem všeho stvořeného. Přítomnost Božího Syna se tedy projevuje, jak jinak, veškerým tělem, veškerou hmotou, vším, co je vnímatelné našimi smysly. Vrcholné přítomnosti Krista se pak lze dotknout v tajemství Eucharistie. Bůh se stal člověkem Ježíšem a člověk Ježíš se z té samé lásky stal věcí - chlebem a vínem.
A Duch Svatý, Sanctus Spiritus, Ruach Adonai, třetí božská osoba, ta se po návratu Ježíše Krista do náruče Otcovy stala svým vylitím na veškeré tělo nyní a navěky nejbližším způsobem a nejbližší formou bezprostřední existence Boha s námi. Její přítomnost se projevuje veškerým pohybem a veškerým děním, protože pohyb je základním a hlavním projevem života a lásky. Duch svatý se tedy "děje". (Dovolil jsem si tady bez dovolení parafrázovat a trinitárně upřesnit oblíbenou hlášku TH:-). Pohyb je vždy nadosah, tak reálně vnímatelný a zakusitelný, a přece tak neuchopitelný a nedotknutelný, asi tak jako vítr ve větvích.
Možná se ptáte, proč se zrovna teď, uprostřed covidové pandemie, zaobírám touhle teologizující, navýsost teoretickou úvahou, navíc prošpikovanou poněkud ezotericky znějícími pojmy. Ale já se ptám, co zrovna teď, my úplně všichni, asi tak potřebujeme nejvíc?