2019

 

 BOŽÍ PODEZŘÍVAVOST                                            leden 

    Podezřívavost je blbá vlastnost. Člověk neví, jak to přesně je, ale předpokládá a počítá s tím, že je to nějak špatně, zle a ošklivě. Že ten druhý něco skrývá, vytáčí se, vymlouvá se a lže. Takhle podezříváme svět, život, druhé lidi. Něco zahlédneme, něco si domyslíme a už máme podezření. A přitom úplně jistě většinou nevíme vůbec nic. Jediné, co je jisté, že takhle generujeme novou a další temnotu. Naproti tomu láska také podezřívá, ale naruby. Že nic není tak zlé, jak to na první pohled vypadá. Že je to nějak dobře a hezky, že tam někde uvnitř je to správně a nakonec že se ukáže daleko hezčí, krásnější a ušlechtilejší pravda o všem a o každém. Podezřívavost naruby hledá, vidí a následně i nachází v tom druhém to dobré, krásné, ušlechtilé a hezké. Láska touhle svou tvůrčí interpretací a pozitivním očekáváním rozhojňuje to dobré a rozšiřuje tak království světla, krásy a nakonec i pravdy.

    Mám podezření, že takhle nějak každého z nás podezírá Bůh.

 

MILOVAT VÍC                                                                            únor

    Žít ve světle znamená mimo jiné také žít v lásce. To dokládá Janova teologie, za všechna místa v Písmu - 1.Jan 2,9-11. A pokud se pod tímto úhlem podíváme na jiný verš, tentokrát od sv. Lukáše: "Světlem tvého těla je oko" - L 11,34, můžeme zahlédnout něco velmi důležitého. Že se totiž láska rodí a vyrůstá z našeho pohledu, z našeho "oka". Jakým způsobem vnímáme, rozhoduje, jestli milujeme, nebo ne. To platí pro každou lásku. K člověku, k Bohu, k sobě samému, k věcem a světu kolem nás. Oko rozhoduje, ne naše skutky. Ty mohou vypadat jako projevy lásky, a přitom mohou být vyvolány zcela jinými motivacemi, které s láskou nemusí mít moc společného. Copak může být projevem lásky skutek, za kterým stojí povinnost, strach, úzkost, nebo náš starý známý kumpán "Mělbych"? 

    Chceš-li opravdu milovat a milovat víc, dej si tu práci a hledej a osvojuj si takový úhel pohledu, který tebe samého naplní láskou. Skutky pak už budou následovat samy. 

    A čím asi tak budou neseny?

 

CO JE ŠPATNĚ                                                                                duben

    Z hlediska Božího království nemá nic temného, špatného, zlého a hříšného naprosto žádný význam. To projde ohněm, změní se na popel a zmizí. Nic z toho nemůže Božímu království uškodit, takhle už to dva tisíce let platí. To ošklivé a zlé má význam jen pro nás tady a teď, protože si tím navzájem působíme bolest a kazíme to tady. A to je špatně. Tady ale žádný člověk není jen a jen zlý a nic není jen a jen špatně. V životním příběhu každého z nás se skrývá celá řada malých zářivých a krásných perliček. A ty už teď obohacují a zkrášlují tenhle svět a už teď obohacují Boží království. To je celé.

PS

    Jsou to tady takové školní dílny na pracovní vyučování. Tam se jen kazí materiál a nástroje. Když se náhodou podaří udělat něco hezkého, tak fajn, ale vlastně se s tím vůbec nepočítá. Školní dílny. To je celé.

 

Sv. Pavel píše, že si naprosto neumíme představit nádheru a plnost naší budoucí existence v novém těle a v novém životě v Božím království. (1 Kor 2,9) Ježíš, tak jako každý jiný člověk, potřeboval pro své činy motivaci. A obzvlášť pak k tomu nepředstavitelně strašlivému kroku - započít křížovou cestu, nechat ze zatknout, odsoudit, zmučit a nechat se zabít. A napadlo mne, že to mohla být také představa, že ho na konci těch strašných hodin bolesti a umírání čeká návrat ke své původní existenci Druhé Božské Osoby, se vším, co k tomu náleží, se vším, čeho se vzdal a co si jako člověk následně ani neuměl představit. I nás čeká nový život v novém těle, na nové zemi, v plnosti Božího království. V baroku se lidé negativně motivovali strachem z pekla. A barvitě si ho představovali. Pokud by to občas pomohlo, proč si nepředstavovat, konkrétně a barvitě, co nás čeká poté, co přijmeme Ježíšovu nabídku nového života v Jeho království? Kdyby to občas pomohlo, proč z těch představ nečerpat sílu, odhodlání, energii? S pojistkou, že všechny ty představy musíme nesčíslněkrát násobit a stejně... Co oko nevidělo...
CO OKO NEVIDĚLO                                             květen
    Sv. Pavel píše, že si naprosto neumíme představit nádheru a plnost naší budoucí existence v novém těle a v novém životě v Božím království. (1 Kor 2,9) Ježíš, tak jako každý jiný člověk, potřeboval pro své činy motivaci. A obzvlášť pak k tomu nepředstavitelně strašlivému kroku - započít křížovou cestu, nechat ze zatknout, odsoudit, zmučit a nechat se zabít. Napadlo mne, že motivovat ho mohla také představa, že na konci těch strašných hodin bolesti a umírání jej čeká návrat k jeho původní existenci Druhé Božské Osoby, se vším, co k tomu náleží, se vším, čeho se vzdal a co si jako člověk následně ani neuměl představit. I nás čeká nový život v novém těle, na nové zemi, v plnosti Božího království. V baroku se lidé negativně motivovali strachem z pekla. A barvitě si ho představovali. 
    Pokud by to občas pomohlo, proč si nepředstavovat, konkrétně a barvitě, co všechno bude možné a co všechno nás čeká poté, co přijmeme Ježíšovu nabídku nového života v Jeho království? Kdyby to občas pomohlo, proč z těch představ nečerpat sílu, odhodlání, energii? S pojistkou, že všechny ty představy musíme nesčíslněkrát násobit a stejně... Co oko nevidělo...
 
 
 
JEŽÍŠ SE SEKL                                Červen
    Přepočítal se, spletl se. Byl přesvědčený, že se vrátí s oblaky nebeskými k soudu v docela dohledné době a že zastihne některé ze svých lidí ještě naživu (Mt 16,28). Věděl, že o té hodině neví nikdo, jen Otec (Mt 24,36), ale prostě se nechal tak obyčejně a lidsky zaskočit Boží velkorysostí. Ostatně  chyba, omyl a nenaplněné očekávání patří k základním lidským zkušenostem, kterými Ježíš prošel. On nějak tušil, že se jím vydobytá spása rozšíří na mnohé, ale že to bude až tak...  Miliardy a miliardy lidí z tehdy zcela neznámých světů a místo desetiletí celá tisíciletí!
  Krásné je, že dřív nebo později každého z nás takhle podobně zaskočí ta nepředstavitelná velkorysost Boží. Maranatha!

 

A  je tu funglovka, festivalovka, ke chvalám. Ale na ulici ji zkusím taky! :-)

 

RUACH ADONAI

 

Ruach Adonai, Ruach Elohim,

Ruach Adonai, Ruach Eli!

Jenom v Tobě žijeme, jenom v Tobě jsme,

jenom v Tobě dýcháme, milujeme!

 

120)                                                        7/2019                

 

Text a akordy 

Noty

Demo

 

 

ABBÁ ŠADDAJ!

 

Abbá Šaddaj, Abbá Šaddaj, Abbá Šaddaj! 

Hallelujah! Amen!

Rabbuni Jehošua, Rabbuni Jehošua, Rabbuni Jehošua!

Hallelujah! Amen!

Ruach Eli, Ruach Eli, Ruach Eli!

Hallelujah! Amen!

121)                                                                8/2019

 

Noty

Text a akordy

Demo

 

RUÁCH, LÁSKO MÁ

Ruách, Ruách, Ruách, Ruách, Ruách, lásko má!

Ty jsi všude kolem nás, Ty jsi nad námi a Ty jsi v nás,

všechno přetváříš a všechno měníš, hradby boříš, rány hojíš!

122)                                                           9/2019

 

Noty

Text, akordy

Demo

 

123 Jediný Svatý Bůh.pdf (28514)A je tu další ze série Ruách, zdaleka ne poslední! Pro radost přidávám základní slovníček:
 
Abba - aremejské slovo, které v sobě spojuje důstojnost slova "otec" a důvěrnost slova "táta, taínek, taťka"
Adonai - Pán, Bůh
Elohím - Bůh
Šaddaj - Bůh, mocný, všemohoucí
Ruách - Duch - v aramejštině femininum - ta Ruách! 
Rabbi - Mistr
Jehošua, Jošua - Ježíš

A je tu další ze série Ruách. Po letech zase kánon! 

 

JEDINÝ SVATÝ BŮH

Nad námi Jediný Svatý Bůh. A s námi Jediný Boží Syn.

A v nás Jediný Boží Duch. Jediný Svatý Bůh!

Abbá Šaddaj Abbá! Jehošua, Rabi Jehošua!

Ruách Eli, Ruách! Abbá Šaddaj Abbá!

 

123)                                                                10/2019 

Noty

Text a akordy

Demo

 

Tyhle čtyři nové písničky vznikly z radosti nad krásou Božích jmen a z vděčnosti nad nabídkou důvěrného vztahu lásky.

A pro tu radost přidávám základní slovníček:

Abba - aremejské slovo, které v sobě spojuje důstojnost slova "otec" a důvěrnost slova "táta, tatínek, taťka"

Adonai - Pán, Bůh

Elohím, El - Bůh

Šaddaj - Bůh, Mocný, Všemohoucí

Ruách - Duch - v aramejštině femininum - ta Ruách! 

Rabbi - Mistr

Jehošua, Jošua - Ježíš

 

 

 

ADVENTNÍ VESELÍ                                                                    prosinec

Před jednatřiceti lety jsem zplodil tenhle hudební adventní žertík. Žádná Adventní I. neexistuje, protože tenhle text je antifona  druhého žalmu druhých nešpor druhé neděle adventní. No uznej, to jsem nazvat ani jinak nemohl :-) A ta obrozenecká melodie! :-) Prostě adventní žertík se vším všudy. A do toho na fotce svítí jen jedna :-) Pokojný čas!

 

ADVENTNÍ II.

Hle Pán jistě přijde, čekej na Něj, i když prodlévá! 

Hle Pán jistě přijde a nic mu nezabrání! 

Aleluja! Aleluja!

27)                                                    12/88

 

Noty

Text a akordy 

Tady bylo chvilku i demo, ale bylo tak falešně, že to nešlo ani jako žertík. Tak třeba advent 2020 :-)

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode