R: Ruách, moje milovaná Ruách,

jen Ty víš,  co je Bohu milé,

Ruách, moje milovaná Ruách,

buď se mnou, ať to vím i já.

1. Já Tě cítím všude kolem sebe,

když plavu nahý, ve vlnách,

jsi to Ty, ten vítr ve vlasech,

tak jako tenkrát poprvé.

Já Tě vidím tančit ve větvích,

a v listí slyším šepot Tvůj,

jsi to Ty, v každém svítání,

tak jako tenkrát poprvé.

R: Ruách...

2. Ty jsi v očích, které vidí Boha,

Ty jsi v rukou, které hladí,

Ty jsi v srdcích, naplněných láskou,

tak jako tenkrát poprvé.

Ty jsi s námi v každé těžké chvíli,

Ty jsi s námi, když jsme sami,

Ty jsi s námi, když jsme bezradní,

tak jako tenkrát poprvé.

R: Ruách...

124)                                                    5/2020

Akordy

Noty

Demo

    Protože první sloka téhle písničky je dost osobní, rád bych trochu osvětlil "co tím básník chtěl říct" :-)

    Tak Ruách, to už víte, je aramejské feminium, označující třetí Božskou osobu. Nějak se ten náš vztah od doby charismatických seminářů a obnovy v Duchu svatém prohlubuje, zintenzivňuje a stává i nějak víc a víc vášnivým :-)

    Od jara do podzimu plavu rád v řekách, jezerech a rybnících. Když to jen trochu jde, tak bez plavek. Je zvláštní, jak je ten zážitek svobody a volnosti bez toho kousku látky intenzivní. Doporučuju každému, aspoň to zkus! :-)

    Vítr ve vlasech, to je vzpomínka na první setkání s Bohem tak v pěti letech. Stál jsem na dvoře u dědy, asi byl březen, dopoledne, sluníčko bylo ještě "zubatý", modré nebe, bílá oblaka, vítr mi čechral dětské vlásky, naproti v zahradě stál obrovský strom. A já jsem si uvědomil, že jsem člověk, že žiju na téhle zemi. Že to bylo setkání s Ruách, jsem pochopil až po patnácti letech. 

    Před okny mám teď břízu, prostě mé poeticky teologické oko v tom občasném tanci větví a šumotu listí vnímá přítomnost Ruách. Ten pohyb, víte, a zase ten vítr... Myslím, že panteismu jsem ale zatím ještě nepropadl :-)

    A svítání, to bylo podruhé, asi ve dvanácti. Jednou na táboře jsem si přivstal a šel na kopec vyhlížet východ slunce, a když jsem se dočkal, měl jsem intenzivní pocit, že by to něco chtělo. Ale nevěděl jsem, co by to mělo být. Až po osmi letech mi došlo, že to byla chvíle jako stvořená pro modlitbu, akorát že já to tenkrát ještě nevěděl, neuměl a nenapadlo mne to. Ale to tušení bylo silné. Něco to chtělo...

    Tak takhle to bylo. Asi stačí, co říkáte?