Effatha!!

A  je tu funglovka, festivalovka, ke chvalám. Ale na ulici ji zkusím taky! :-)

 

RUACH ADONAI

 

Ruach Adonai, Ruach Elohim,

Ruach Adonai, Ruach Eli!

Jenom v Tobě žijeme, jenom v Tobě jsme,

jenom v Tobě dýcháme, milujeme!

 

Text a akordy 

Noty

Demo

 
Ruach Adonai, Ruach Elohim,
Ruach Adonai, Ruach Eli!
Jenom v Tobě žijeme, jenom v Tobě jsme,
jenom v Tobě dýcháme, milujeme!

 

 

 

Sv. Pavel píše, že si naprosto neumíme představit nádheru a plnost naší budoucí existence v novém těle a v novém životě v Božím království. (1 Kor 2,9) Ježíš, tak jako každý jiný člověk, potřeboval pro své činy motivaci. A obzvlášť pak k tomu nepředstavitelně strašlivému kroku - započít křížovou cestu, nechat ze zatknout, odsoudit, zmučit a nechat se zabít. A napadlo mne, že to mohla být také představa, že ho na konci těch strašných hodin bolesti a umírání čeká návrat ke své původní existenci Druhé Božské Osoby, se vším, co k tomu náleží, se vším, čeho se vzdal a co si jako člověk následně ani neuměl představit. I nás čeká nový život v novém těle, na nové zemi, v plnosti Božího království. V baroku se lidé negativně motivovali strachem z pekla. A barvitě si ho představovali. Pokud by to občas pomohlo, proč si nepředstavovat, konkrétně a barvitě, co nás čeká poté, co přijmeme Ježíšovu nabídku nového života v Jeho království? Kdyby to občas pomohlo, proč z těch představ nečerpat sílu, odhodlání, energii? S pojistkou, že všechny ty představy musíme nesčíslněkrát násobit a stejně... Co oko nevidělo...
JEŽÍŠ SE SEKL                                Červen
    Přepočítal se, spletl se. Byl přesvědčený, že se vrátí s oblaky nebeskými k soudu v docela dohledné době a že zastihne některé ze svých lidí ještě naživu (Mt 16,28). Věděl, že o té hodině neví nikdo, jen Otec (Mt 24,36), ale prostě se nechal tak obyčejně a lidsky zaskočit Boží velkorysostí. Ostatně  chyba, omyl a nenaplněné očekávání patří k základním lidským zkušenostem, kterými Ježíš prošel. On nějak tušil, že se jím vydobytá spása rozšíří na mnohé, ale že to bude až tak...  Miliardy a miliardy lidí z tehdy zcela neznámých světů a místo desetiletí celá tisíciletí!
  Krásné je, že dřív nebo později každého z nás takhle podobně zaskočí ta nepředstavitelná velkorysost Boží. Maranatha!

 

2019

 

 BOŽÍ PODEZŘÍVAVOST                                            leden 

    Podezřívavost je blbá vlastnost. Člověk neví, jak to přesně je, ale předpokládá a počítá s tím, že je to nějak špatně, zle a ošklivě. Že ten druhý něco skrývá, vytáčí se, vymlouvá se a lže. Takhle podezříváme svět, život, druhé lidi. Něco zahlédneme, něco si domyslíme a už máme podezření. A přitom úplně jistě většinou nevíme vůbec nic. Jediné, co je jisté, že takhle generujeme novou a další temnotu. Naproti tomu láska také podezřívá, ale naruby. Že nic není tak zlé, jak to na první pohled vypadá. Že je to nějak dobře a hezky, že tam někde uvnitř je to správně a nakonec že se ukáže daleko hezčí, krásnější a ušlechtilejší pravda o všem a o každém. Podezřívavost naruby hledá, vidí a následně i nachází v tom druhém to dobré, krásné, ušlechtilé a hezké. Láska touhle svou tvůrčí interpretací a pozitivním očekáváním rozhojňuje to dobré a rozšiřuje tak království světla, krásy a nakonec i pravdy.

    Mám podezření, že takhle nějak každého z nás podezírá Bůh.

 

MILOVAT VÍC                                                                            únor

    Žít ve světle znamená mimo jiné také žít v lásce. To dokládá Janova teologie, za všechna místa v Písmu - 1.Jan 2,9-11. A pokud se pod tímto úhlem podíváme na jiný verš, tentokrát od sv. Lukáše: "Světlem tvého těla je oko" - L 11,34, můžeme zahlédnout něco velmi důležitého. Že se totiž láska rodí a vyrůstá z našeho pohledu, z našeho "oka". Jakým způsobem vnímáme, rozhoduje, jestli milujeme, nebo ne. To platí pro každou lásku. K člověku, k Bohu, k sobě samému, k věcem a světu kolem nás. Oko rozhoduje, ne naše skutky. Ty mohou vypadat jako projevy lásky, a přitom mohou být vyvolány zcela jinými motivacemi, které s láskou nemusí mít moc společného. Copak může být projevem lásky skutek, za kterým stojí povinnost, strach, úzkost, nebo náš starý známý kumpán "Mělbych"? 

    Chceš-li opravdu milovat a milovat víc, dej si tu práci a hledej a osvojuj si takový úhel pohledu, který tebe samého naplní láskou. Skutky pak už budou následovat samy. 

    A čím asi tak budou neseny?

 

CO JE ŠPATNĚ                                                                                duben

    Z hlediska Božího království nemá nic temného, špatného, zlého a hříšného naprosto žádný význam. To projde ohněm, změní se na popel a zmizí. Nic z toho nemůže Božímu království uškodit, takhle už to dva tisíce let platí. To ošklivé a zlé má význam jen pro nás tady a teď, protože si tím navzájem působíme bolest a kazíme to tady. A to je špatně. Tady ale žádný člověk není jen a jen zlý a nic není jen a jen špatně. V životním příběhu každého z nás se skrývá celá řada malých zářivých a krásných perliček. A ty už teď obohacují a zkrášlují tenhle svět a už teď obohacují Boží království. To je celé.

PS

    Jsou to tady takové školní dílny na pracovní vyučování. Tam se jen kazí materiál a nástroje. Když se náhodou podaří udělat něco hezkého, tak fajn, ale vlastně se s tím vůbec nepočítá. Školní dílny. To je celé.

 

Sv. Pavel píše, že si naprosto neumíme představit nádheru a plnost naší budoucí existence v novém těle a v novém životě v Božím království. (1 Kor 2,9) Ježíš, tak jako každý jiný člověk, potřeboval pro své činy motivaci. A obzvlášť pak k tomu nepředstavitelně strašlivému kroku - započít křížovou cestu, nechat ze zatknout, odsoudit, zmučit a nechat se zabít. A napadlo mne, že to mohla být také představa, že ho na konci těch strašných hodin bolesti a umírání čeká návrat ke své původní existenci Druhé Božské Osoby, se vším, co k tomu náleží, se vším, čeho se vzdal a co si jako člověk následně ani neuměl představit. I nás čeká nový život v novém těle, na nové zemi, v plnosti Božího království. V baroku se lidé negativně motivovali strachem z pekla. A barvitě si ho představovali. Pokud by to občas pomohlo, proč si nepředstavovat, konkrétně a barvitě, co nás čeká poté, co přijmeme Ježíšovu nabídku nového života v Jeho království? Kdyby to občas pomohlo, proč z těch představ nečerpat sílu, odhodlání, energii? S pojistkou, že všechny ty představy musíme nesčíslněkrát násobit a stejně... Co oko nevidělo...
CO OKO NEVIDĚLO                                             květen
    Sv. Pavel píše, že si naprosto neumíme představit nádheru a plnost naší budoucí existence v novém těle a v novém životě v Božím království. (1 Kor 2,9) Ježíš, tak jako každý jiný člověk, potřeboval pro své činy motivaci. A obzvlášť pak k tomu nepředstavitelně strašlivému kroku - započít křížovou cestu, nechat ze zatknout, odsoudit, zmučit a nechat se zabít. Napadlo mne, že motivovat ho mohla také představa, že na konci těch strašných hodin bolesti a umírání jej čeká návrat k jeho původní existenci Druhé Božské Osoby, se vším, co k tomu náleží, se vším, čeho se vzdal a co si jako člověk následně ani neuměl představit. I nás čeká nový život v novém těle, na nové zemi, v plnosti Božího království. V baroku se lidé negativně motivovali strachem z pekla. A barvitě si ho představovali. 
    Pokud by to občas pomohlo, proč si nepředstavovat, konkrétně a barvitě, co všechno bude možné a co všechno nás čeká poté, co přijmeme Ježíšovu nabídku nového života v Jeho království? Kdyby to občas pomohlo, proč z těch představ nečerpat sílu, odhodlání, energii? S pojistkou, že všechny ty představy musíme nesčíslněkrát násobit a stejně... Co oko nevidělo...
 

 

 
 
Důvěra
Bůh po nás chce, abychom mu důvěřovali. To, co chci po někom druhém, to bych měl nabízet já sám. Bůh to přesně takhle dělá, on nám důvěřuje. Důvěra neznamená přesvědčení, že mne ten druhý nezklame, že se bude chovat přesně tak, jak chci a jak potřebuji a jak si představuji. To by s důvěrou Boží vůči člověku muselo být odedávna veta, nic by z ní nemohlo zbýt. Stále ho zklamáváme. Důvěra znamená přesvědčení, že vedle toho koukolu roste i pšenice. Důvěra znamená nezapomínat, že i přes momentální a zdánlivou převahu temnoty je tu vždy i světlo, že vedle toho naparujícího se zla je stále přítomné i dobro. Dávat přednost ve svém pohledu té pšenici, světlu a dobru, to znamená důvěrovat.

2018

 

DŮVĚRA                                                        leden

    Bůh po nás chce, abychom mu důvěřovali. To, co chci po někom druhém, to bych měl nabízet především já sám. Bůh to v Kristu přesně takhle dělá, On nám důvěřuje. Důvěra ale nespočívá v přesvědčení, že mne ten druhý nezklame, že se bude chovat přesně tak, jak chci a jak potřebuji a jak si představuji. To by s důvěrou Boží vůči člověku muselo být odedávna veta, vždyť my Ho stále  "zklamáváme". Důvěra znamená vnímat, že vedle toho koukolu tu roste vždy i ta pšenice. Důvěra také znamená nezapomínat, že i přes momentální a zdánlivou převahu temnoty tu vždy někde svítí i světlo a že vedle toho naparujícího se zla je stále ve hře i méně nápadné dobro. Dávat přednost a přikládat větší význam té pšenici, světlu a dobru, to je důvěra.

 

CO SE MÁ STÁT                            únor

   Tak tohle je zase písnička s příběhem. První dva veršíky refrénu a ta vtíravá melodie, ty mne napadly už možná tak před deseti lety. A pak nic, a ne a ne a ne. Neměl jsem rým na to "musí něco bejt". Až najednou loni v létě. "Na to vem´jed." A bylo to. Zbytek přišel sám od sebe. A pak se zase nějak stalo, že jsem ji sem "nepověsil", jak se říká. "Mraky", co přišly v září, ji přeskočily. Napravuji teď :-)

 

 

R: Co se má stát, to se stane,
nad náma musí něco bejt,
co se má stát, to se stane,
to si piš, na to vem´ jed.
 
1. Potoky tečou do řek, řeky do moří,
kdo se má utopit, neuhoří!
 
R: Co se má stát, to se stane...
 
2. Bylo by lepší kdyby bylo to, co nebylo, kdo ví!
A co by vlastně bylo, kdyby nebylo, co bylo, kdo ví!
 
R: Co se má stát, to se stane...
 
3. Já už prošel spoustou měst a minul spoustu domů
a všechny moje cesty teď už vedou jedním směrem: Domů!
 
R: Co se má stát, to se stane...
 
115)                                               7/2017          
 
 
Noty:
 
 
Text a akordy:
 
 
Na demo si počkáte, chceme ho nahrát s Richardem ve studiu, takže to potrvá :-)
 
 
POUŠŤ                                                         březen
 
    Ježíš se na poušti dobral až k samé podstatě své identity Syna člověka a Mesiáše, která spočívá v tom brát na sebe hříchy všech lidí. My se podobně jako On, v té naší poušti postní doby, můžeme dobrat k podobnému poznání. Ježíš na sebe vzal bez výjimky naprosto každý hřích každého člověka, nevynechal žádný. Pokud budeme podobně důslední jako On a skutečně přijmeme všechno, co nepříznivého nám poušť odzrcadlí o nás samých, poznáme pravdu o sobě a ta pravda nás osvobodí. 
    A pak uprostřed myriády písečných zrnek hříchů, slabostí, chyb, nedostatků, selhání, zklamání a provinění, pod protivným žárem nedostupných ideálů, nároků a představ, se můžeme dobrat i my až k samé podstatě své identity vykoupených hříšníků, těch, kteří selhali a přesto jsou milovaní. A můžeme tuto svou nejvlastnější identitu přijmout v pokoře a pokoji a prožít tak úlevu osvobození, spásy a vykoupení. 
 

ZVĚSTOVÁNÍ PÁNĚ                               březen

    Letos připadá Slavnost Zvěstování Páně na Květnou neděli a přesouvá se tedy až na pondělí 9. dubna. Já jsem ale ze silných osobních důvodů fixovaný na to původní datum - 25.března. Tak proto už teď :-)

    Slavnost Zvěstování Páně, to je oslava a připomínka všech těch okamžiků, kdy k člověku promlouvá Bůh. S obsahem nebývá problém, ten je jasný, zřetelný, srozumitelný, jednoduše sdělitelný. Problém bývá s formou. Je to jako když k tobě přijde anděl, je to jako když zahřmí, je to jako když se v tobě ozve Bůh, je to jako hlas tichý a jemný. Je to taková ta vnitřní řeč, ale nějak silnější, pevnější, reálnější, opravdovější. Je to skutečný dialog, skutečnější než když si říkám, že jsem blbej a neměl jsem tam chodit. Říkám, problém. Slavnost Zvěstování Páně, nádherný svátek, připomínka dne, kdy k nám a v nás promluvil Bůh a všechno, úplně všechno bylo náhle a už napořád jinak.

 

 

 
BOŽÍ VELIKONOČNÍ TOUHA BÝT JEŠTĚ BLÍŽ                    duben
 
 
 
    Nepředstavitelně nepojmutelný Bůh se stal člověkem. Z lásky, aby byl lidem blíž. Aby měl tvář, hlas, příběh, jako každý jiný člověk. Mohl by se snad přiblížit člověku ještě víc? Mohl. 
    Z té samé lásky a touhy být lidem ještě blíž se ten člověk Ježíš, který nepřestal být Bohem, stal věcí. Stal se chlebem a vínem. Aby měl tvar, chuť, aby byl nadotek a nadosah každému, kdo o to stojí. Vždy na konkrétním a určitém místě, ve zcela určitý čas. Dosažitelný, zakusitelný, viditelný a slyšitelný komukoli. Mohl by se snad přiblížit člověku ještě víc? Mohl. Ale na to si ještě pár týdnů počkáme.
 

SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO                               květen

    Skrze Seslání Ducha svatého je Bůh všude, ve všem a ve všech, prostupuje všechno a všechny, i ty, kteří o to nestojí. Kdykoli, kdekoli. Perichoreticky nádherně vyváženě vůči Eucharistii, na nevyzpytatelných místech, ve zcela nečekaný čas, nedotknutelně jako světlo, nepolapitelně jako vítr nebo jako melodie, která zazní, zmizí a přesto zůstává. Duch svatý to je, kdo v nás otevírá zřídlo Boží lásky, který proudí mezi Osobami Svaté Trojice. A my můžeme propůjčovat v kontemplaci náš vnitřní mentální prostor tomuto proudění Trojiční lásky a nechávat se jí unášet a nést.    

BOŽÍ VELIKONOČNÍ TOUHA BÝT JEŠTĚ BLÍŽ
 
Nepředstavitelně nepojmutelný Bůh se stal člověkem. Z lásky, aby byl lidem blíž. Aby měl tvář, hlas, příběh jako každý jiný člověk. Mohl by se snad přiblížit člověku ještě víc? Mohl. 
Z té samé lásky a touhy lásky být lidem ještě blíž se ten člověk Ježíš, který nepřestal být Bohem, stal věcí. Stal se chlebem a vínem. Aby měl tvar, chuť, aby byl nadotek a nadosah každému, kdo o to stojí. Vždy na konkrétním a určitém místě, ve zcela určitý čas. Dosažitelný, zakusitelný, viditelný a slyšitelný komukoli. Mohl by se snad přiblížit člověku ještě víc? Mohl. Ale na to si ještě pár týdnů počkáme.v

 

A další do řady Kontemplací:

 

Kontemplace VI

 

Dívat se dolů

a přece vidět nahoru.

 

V tichu mlčet

a přece být plný Slova.

 

Být tady

a přece být tam.

 

Být takto roztržen

a právě proto být celý.

                                                                červen 2018

NASYCENÍ                                                   červenec - srpen

    Všichni jsme to už slyšeli mockrát, ale stejně mne znovu oslovilo evangelium o nasycení zástupů, kdy pro pět tisíc mužů a kdoví kolik žen a dětí stačí pět chlebů a dvě ryby. (Jan 6,1-15) Je to krásný a útěšný obraz. Ježíš se přiklání k naší nedostatečnosti, nepřipravenosti, bezradnosti, zmatenosti a bídě. Vstupuje do ní, je v tom všem s námi a úplně obyčejně jedná, bez jakékoli spektakularity a pozdvižení. Z nedostatečnosti je dostatek, ba přebytek. Nepřipravenost, bezradnost, zmatenost a bída ustupují pokoji a nasycení. A ještě zbyde, daleko víc, než bylo na začátku. 

    Kristepane, kam ty na to chodíš... A nechceš a nepotřebuješ od nás nic, jen na jednom jediném to všechno záleží. Abychom se Tě drželi, byli nadohled, nadoslech a mluvili s Tebou. Amen.

Nedělní bohoslužba
V létě jsem byl na návštěvě u známých, a když jsem se v neděli dopoledne vrátil z kostela, tak se mne tak obyčejně zeptali, co že mi to dnes dalo. A já tak obvykle verbálně manévroval, že jako kázání neurazilo, i když už vlastně málokdy čekám něco zásadního, atmosféra že byla docela hezká a varhany že ušly. Ale nějak mi ta jejich otázka nešla z hlavy. Až dnes ráno mi došlo, že jsem i já tak trochu infikován konzumním přístupem, že si totiž na mši především pro něco jdu. Ale my bychom tam měli možná chodit především sloužit. Sejít se, abychom společně Boha chválili, děkovali Mu za Kristovu oběť, klaněli se Mu a byli u toho, když Ježíš nabízí své Tělo a Krev. A třeba i zástupně za ty naše blízké, kteří to nedělají, protože nemůžou, protože nedostali dar víry a služby. A tohle že je ten pravý důvod, proč tam v neděli i ve všední den cupitáme. Je spousta možností, jak sloužit Božímu království.  Liturgie je jednou z nich, ale nějak vyjímečně jedinečnou a nenahraditelnou formou této služby. A protože Hospodin je frajer, jak všichni víme, tak neodcházíme s prázdnou, ale jde především o boho-službu a ne o supermarket, který by měl být plný akčních slev. To je objev!

BOHOSLUŽBA                                                    září

 
    V létě jsem byl na návštěvě u známých a když jsem se v neděli dopoledne vrátil z kostela, tak se mne tak obyčejně zeptali, co že mi to dnes dalo. A já tak naučeně verbálně manévroval, že jako kázání neurazilo, i když už vlastně málokdy čekám něco zásadního, že atmosféra byla docela hezká a varhany že ušly. Ale nějak mi ta jejich otázka nešla z hlavy. A dnes ráno mi došlo, že jsem vlastně tak trochu infikovaný konzumním přístupem, že si totiž na mši především jakoby pro něco jdu. Ale my bychom tam měli možná chodit především sloužit. Sejít se, abychom společně Boha chválili, děkovali Mu za Kristovu oběť, klaněli se Mu a byli u toho, když Ježíš nabízí své Tělo a Krev. A třeba i zástupně za ty naše blízké, kteří to nedělají, protože nemůžou, protože nedostali dar víry a služby. A tohle že je ten pravý důvod, proč tam v neděli i ve všední den cupitáme. Máme spoustu možností, jak sloužit Božímu království.  Liturgie je jednou z nich, ale ona je nějak vyjímečně jedinečnou a nenahraditelnou formou této služby. A protože Hospodin je frajer, jak všichni víme, tak nikdy neodejdeme s prázdnou, ale pořád jde především o boho-službu a ne o supermarket, který by měl být plný superzboží a akčních slev. To je objev!
 

 

dokončení cyklu Kontemplace   říjen 2018

 

KONTEMPLACE

 
Útržky
ticha 
třepetají se
na holém
stožáru
víry
vztyčeném
uprostřed
vichřice
zbytečných
myšlenek.
 
Vyhlížím bezvětří.
 
A ticho stále jemnější.
 
                                        prosinec 2006
 
 
 
Kontemplace II
 
Dívat se a nevidět
Slyšet a neslyšet
Svět
Vidět a slyšet
Nic
Jen tak být
Uprostřed.
 
Dívat se
Za věci
Naslouchat
Před zvuky.
 
Otevírat se
Tichu venku
Tichu v sobě
A když se na chvíli
Otevřou
Zpozornět.
 
Nehybně mlčet.
 
                                    březen 2009
 
 
 
Kontemplace III
 
Oči rozestírám
až někam za obzor
věcí okolo.
 
Obrázky a slova
své neposedné mysli
opouštím plachý.
 
A dávám pozor
na ticho bližší
než jakýkoli zvuk.
 
Jsem.
                                    březen 2009
 
 
 
Kontemplace IV
 
Zaveď oči
až za okraj
viditelného.
 
Dovol tichu
přiblížit se tak
že zahalí
i tvůj
vnitřní hlas.
 
A takto
na způsob
ukřižování
rozepjatý
k nejzazším hranicím
možného vesmíru
setrvej nehybně.
 
Nic neslibuji.
 
                                        leden 2010
 
 
 
Kontemplace V
 
Nechtěj víc.
 
Nezapomeň
že teď
je příliš
tenké.
 
Tady
trvá déle.
 
Nechtěj víc.
 
                                                    prosinec 2010
 
 
 
 
Kontemplace VI
 
Dívat se dolů
a přece vidět nahoru.
 
V tichu mlčet
a přece být plný Slova.
 
Být tady
a přece být tam.
 
Být takto roztržen
a právě proto být celý.
 
                                                Červen 2018
 
 
Kontemplace VII
 
Nestačí
Jenom
Být
Tady
Teď
 
Miluj
 
                                            říjen 2018
 
Kontemplace
 
Útržky
ticha 
třepetají se
na holém
stožáru
víry
vztyčeném
uprostřed
vichřice
zbytečných
myšlenek.
 
Vyhlížím bezvětří.
 
A ticho stále jemnější.
 
prosinec 2006
 
 
Kontemplace II
 
Dívat se a nevidět
Slyšet a neslyšet
Svět
Vidět a slyšet
Nic
Jen tak být
Uprostřed.
 
Dívat se
Za věci
Naslouchat
Před zvuky.
 
Otevírat se
Tichu venku
Tichu v sobě
A když se na chvíli
Otevřou
Zpozornět.
 
Nehybně mlčet.
 
                                    březen 2009
 
 
 
Kontemplace III
 
Oči rozestírám
až někam za obzor
věcí okolo.
 
Obrázky a slova
mé neposedné mysli
opouštím plachý.
 
A dávám pozor
na ticho bližší
než jakýkoli zvuk.
 
Jsem.
 
 
 
                            březen 2009
Kontemplace IV
 
Zaveď oči
až za okraj
viditelného.
 
Dovol tichu
přiblížit se tak
že zahalí
i tvůj
vnitřní hlas.
 
A takto
na způsob
ukřižování
rozepjatý
k nejzazším hranicím
možného vesmíru
setrvej nehybně.
 
Nic neslibuji.
 
 
leden 2010
Kontemplace V
 
Nechtěj víc.
 
Nezapomeň
že teď
je příliš
tenké.
 
Tady
trvá déle.
 
Nechtěj víc.
 
prosinec 2010
 
Jistota
 
Tak jako tak
tě ztratím.
 
Tak jako tak
tě nakonec
najdu.
 
Mnoho cest
jediný směr.
 
Touha se nemýlí.
 
 
                        prosinec 2011
 
 
 
 
 
 
 Anima mea
 
 
Jako kdybych ti už dávno všechno řekl.
 
Letmá blízkost
doteky jen tak
jako když bylo nebylo.
 
Někdo ví a někdo ne.
 
Sám jsem si spískal
samotu a nedotýkanost.
Komu a kam si stýskat?
 
A po čem vlastně?
 
---
 
Jako kdybych dávno znala tebe naruby.
 
Není nic
zvědavost spí
přijímám.
 
Někdo jiný ví.
 
Sama si stavím
hráze a jámy.
Komu to šeptat?
 
A co vlastně?
 
 
                        prosinec 2011
 
 
 
 
Kontemplace VI
 
Dívat se dolů
a přece vidět nahoru.
 
V tichu mlčet
a přece být plný Slova.
 
Být tady
a přece být tam.
 
Být takto roztržen
a právě proto být celý.
 
Červen 2018
 
Kontemplace VII
 
Nestačí
Jenom
Být
Tady
Teď
 
Miluj
 
říjen 2018

DUŠIČKOVÁ                                                                   listopad

    Všichni se jednou vrátíme domů. Tady jsme ve vyhnanství, abychom se učili milovat podobně, jako miluje On.  Nepochopitelnou, absurdní, nezasluhovanou, nedoceňovanou, odmítanou, pohrdanou, vysmívanou, popíranou, odsuzovanou láskou. Tomuto účelu je tady podřízeno všechno. A nám se to nelíbí, nerozumíme, nesouhlasíme, nesedí nám to, trápí nás to, bolí a drtí. Máme milovat a věřit Bohu, který zabíjí a kazí, co sám stvořil? Máme milovat a důvěřovat člověku, který svou svobodu dává do služeb krutosti a nenávisti? 

    Vlečeme se životem jako dlouhou školní chodbou. Jednou se vrátíme domů, a pak se uvidí. Něco málo se naučí každý, každý.

TAK KOMU TO TADY PATŘÍ?                         prosinec

 
    "Dám ti všechnu moc a slávu těchto království"- řekl mu ďábel, "neboť mi byla předána a mohu ji dát, komu chci." L 4,6 Tohle tvrdí ten Lhář, když pokouší Ježíše.  Jako že mu byla dána moc nad světem a že si tu provádí své reje podle libosti. Ono to tady často tak opravdu vypadá, že? A navíc ten lhář tak úplně nelže, na několika místech v Písmu se určitá vláda moci temnoty přiznává. Polostín, polopravda, pololež, to jsou její nejoblíbenější nástroje.
    Ježíš k nim přistoupil a řekl:"Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi." Mt 28,18 Tohle tvrdí Ježíš po svém vzkříšení a někdy to chce sakra víru tomuhle věřit a mít při tom otevřené oči. 
    Jde o to, že obojí platí, obojí je pravdivé. Je tedy na tobě, jak se rozhodneš, čí vládu prohlásíš za tu pro sebe určující a hlavní. Podle toho pak vnímáš všechno buď jedním, nebo druhým pohledem a jakoby na pozadí všeho dění tak vidíš buď temnotu, nebo světlo. A tohle rozhodnutí je nesmírně závažné, protože podle toho, jak vnímáš, tak si utváříš svět v sobě a následně i ten kolem sebe, neboť: "Světlem tvého těla je oko." L 11,34
    Hleď tedy, ať světlo v tobě není tmou!

---

Světlem tvého těla je oko. Je-li tvé oko čisté, i celé tvé tělo má světlo. Je-li však tvé oko špatné, i tvé tělo je ve tmě. Hleď tedy, ať světlo v tobě není tmou. Má-li celé tvé tělo světlo a žádná jeho část není ve tmě, bude celé tak jasné, jako když tě osvítí světlo svou září.                                                                                                   Lk 11,34-36                             

 

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode