Zpravodaj pražské arcidiecéze 5/09

Variace loretánské

Zaujal mne pohled na Marii, jak bezmocně pozoruje naprostý krach a zmar svých představ, plánů a vizí. Jak se znovu a znovu musí vyrovnávat s tím, že věci kolem ní jdou jinak, než si představovala. Byla Vyvolená, ale Mesiáše nepočala v řádném manželství. Josef nejprve zkouší celou záležitost ututlat a teprve na přímý zásah shůry přijímá Matku k sobě. Takový trochu jakoby, s prominutím, upatlaný začátek. Noblesa zvěstování s archandělem je nenávratně fuč. A pak to nešťastné trmácení se už v termínu do Betléma. Která dívka by si představovala, že svého prvorozeného bude jednou rodit kdovíkde ve stáji nebo v jeskyni. Návštěva pastýřů a jejich vyprávění asi potěšilo, ale proč množství nebeských zástupů chválilo Boha někde nad stády ovcí a proč se sláva Páně rozzářila kdesi na pastvinách a ne u Královny? Tři králové, ti trefili, i dary donesli. Ale potom nečekaný pokyn k emigraci, a o té hrůze kolem neviňátek raději ani nemluvit. Jak tohle všechno Svatá asi prožívala? Tohle střídání projevů Boží přízně s okolnostmi naprosto nepříznivými? A potom dlouhá léta nic. Skrytý život v Nazaretu, až do svatby v Káně. Zázrak. Ježíš káže a uzdravuje, prorokuje, ale také provokuje. Lidé žasnou, jsou nadšení, ale také tvrdí, že se pomátl a opakovaně ho chtějí kamenovat. Co se asi dělo v Úctyhodné? A když se do hry vloží mocní, je teprve zle. Jsou tu sice skupiny věrných, ale co zmohou proti odporu, nepochopení a odmítání nejvyšších duchovních autorit a daleko většímu počtu těch, kteří jsou proti? Jako když je něco špatně. Takhle si lze jen stěží představovat příchod pravého Mesiáše k vyvolenému národu. Ovšem to nejhorší teprve přijde. Zrada, zajetí, mučení, odsouzení, potupa, utrpení, posměch, kříž, smrt. Po třech dnech vzkříšení, pak nanebevstoupení, seslání Ducha. A Věrná se stává podruhé Matkou, tentokrát rodící se církve. Jedno je naprosto jisté. Původní představy židovského národa, které jistě sdílela i Dobrotivá, onen koncept příchodu Mesiáše, který osvobodí svůj lid a nastolí vládu Zákona, nebyl ani v nejmenším naplněn. A byl to dobrý plán, byl to Boží plán!
Ale životní příběh Těšitelky nás učí víře, že právě když se hroutí a naprosto selhávají naše představy, plány a koncepty, právě tehdy se začíná uskutečňovat Boží plán naší spásy. A to v tak širokých a krásných dimenzích, že jeho dovršení naprosto překračuje možnosti našeho chápání stejně, jak dalekosáhle překračuje spasitelné vtělení Jednorozeného Božího Syna původní židovské představy příchodu Mesiáše. Ave Maria!