JAK TO JE?

Vzpomínám si, jak mne kdysi dávno docela dlouho trápil protimluv v Lukášově evangeliu v pasáži o hříšnici L 7,37-50. "Komu se víc odpouští, ten víc miluje" V 43. Jasné, pochopitelné. Ale V 47 to staví na hlavu: „Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku...“ Proč je tam to nešťastné protože! A aby toho nebylo málo, tak druhá polovina téhož verše tvrdí zase tu původně zmiňovanou příčinnost: „Komu se málo odpouští, málo miluje.“ Jeden verš, dvě věty, naprostý protiklad a protimluv. Byl jsem z toho tehdy docela nešťastný. Buď a nebo, říkal jsem si pořád dokola. Dnes mi tato pasáž Písma září moudrostí, krásou a silou. Tím protimluvem zrcadlí tajemství Ježíše Krista, pravého Boha a pravého člověka v jedné osobě, zrcadlí tajemství Svaté trojice - Jediného Boha ve třech osobách. Žádné buď a nebo. Stejně tak i náš verš. Láska a odpuštění jsou spojeny ve vzájemně se podmiňujícím a umocňujícím se vztahu. Milujeme, protože je nám odpouštěno, a je nám odpouštěno, protože milujeme. Co je na tom divného? A považte tu nádheru tak prostého návodu na prohloubení a zintenzivnění své lásky k Bohu - stačí hlouběji a pravdivěji poznat a přiznat před Bohem svou vinu. Stačí znovu a lépe přepočítat, že dlužím nejen padesát, nejen pět set. Stačí nechat slzy projít svým pokojem...

                                         3/2012                                                                                          

                                   15.3.2012

Tak nakonec neodolávám ... Tuhle písničku od skupiny ABBA dávno znám, ale netušil jsem, jak hezká má slova. Nikdy mne nenapadlo najít si je na internetu, až teď. Tak si ji pusťe, půst nepůst ... 

www.supermusic.sk/video-zona.php?idvideo=XucprPJ8pSw&popisvideo=ABBA+Like+an+Angel+Passing+Through+My+Room

JAKO ANDĚL PROCHÁZEJÍCÍ MÝM POKOJEM

Dlouho očekávaná tma se snáší

a kreslí stíny na stěnách

Zatímco se stmívá,

já sedím sama u krbu,

skomírající uhlíky mě hřejí do tváře

V této pokojné samotě

se okolní svět rozplynul

V tom stmívání se ke mně vrací všechno

jako anděl procházející mým pokojem

Napůl bdím a napůl sním,

vidím dávno zapomenuté výjevy

Současnost se mění v minulost

Teď a pak se proplétá,

pohrává si s mou myslí

Tak jako uhlíky zvolna chladnou

i láska byla jen jedno dlouhé sbohem

V tom stmívání se ke mně vrací všechno

jako anděl procházející mým pokojem

Zavírám oči

V tom šeru mé představy mizí

příliš brzy

jako anděl procházející mým pokojem