Katechetický seminář, Želiv, 26.5.09

Psychologie obrácení                    

Psychologické komponenty obrácení

Obrácení je z psychologického hlediska multidimenzionálním procesem. Dříve, než se začnu věnovat jeho jednotlivým rozměrům, pokusil bych se postihnout podstatu obrácení se k Bohu, kterou spatřuji v bytostném přiblížení se k Bohu. Životní styl každého člověka se dá hodnotit též podle toho, jak intenzivně a jak rozsáhle jsou do něj integrovány prvky křesťanské víry. Obrácení potom znamená novou, intenzivnější a širší integraci prvků křesťanské víry a Božího království do života člověka. Z tohoto úhlu pohledu zas tolik nezáleží na tom, zda jde o obrácení z pohanství, z ateizmu, z ignorace a neznalosti Božího království a nebo jen z „vlažné víry.“

Změna názorů

Jednou ze základních a nápadných změn při obrácení je změna v názorové oblasti. Nevěřil jsem v Boha a teď věřím. Považoval jsem to všechno za nesmysl a teď ve víře nalézám pravdu. Obrácení předpokládá přijetí nových informací a argumentů, které umožní změnu v názorech. V souvislostech obrácení ovšem nejzákladnější a nejčastější příčinou setrvávání v názorech neslučitelných s obrácením bývá série omylů, nedorozumění a předsudků, velmi často osobního charakteru. Obecné „snášení důkazů“, obecné přesvědčování a „zaplavování“ novými informacemi se pak míjí účinkem, protože nereaguje právě na onu ryse osobní konstelaci nedorozumění a omylů. Pro změnu názorů je tedy zřejmě nezbytný též osobní investigativní dialog, který reaguje na konkrétní problémy a překážky. Jen tak se lze vyhnout situaci, kdy nabízíme odpovědi na otázky, které si nikdo zrovna neklade.

Proměna hodnotového žebříčku

V kontextu obrácení obecně předpokládáme, že proměna hodnot bude konkrétně znamenat povýšení hodnot duchovních na úkor neduchovních. Pro takový manévr musí mít člověk pádný důvod, a tím může být jednak zklamání z dosavadně vyznávaných „neduchovních“ hodnot a nebo naopak, objev významu, předností a kvality hodnot duchovních. Představuji si jakousi situaci žízně po duchovnějším rozměru životního stylu. Příchod této žízně lze očekávat u každého člověka, protože každý člověk od Boha vyšel a k Bohu se vrací a k podstatě člověka patří smysl pro transcendenci. Masivní aktualizace této žízně po duchu a po Bohu je nejspíš v kompetenci Boží milosti, na nás ovšem je, abychom byli připraveni zachytit její i drobné projevy a uměli na ně citlivě, kompetentně a tudíž účelně reagovat. Citlivě znamená zcela konkrétně a s ohledem na jedinečnost každého člověka a jedinečnost setkání se s ním v jedinečném okamžiku jeho životního příběhu. Chybou by byla reakce obecnými, paušálními, všeobecně platnými poučkami. Kompetentně pak znamená poučeně, pravdivě a na přiměřené úrovni teologického vzdělání.

Sebepojetí a identita.

Zmiňovaná citlivost a ohled na jedinečnost daného okamžiku je nutná i vzhledem k tomu, že obrácení znamená vždy změnu něčeho tak intimního, jako je sebepojetí a identita. Otázky Božího království zasahují do existenciálních hlubin lidské osobnosti a proto patří k oné známé trojici společensky nejcitlivějších témat - sex, peníze a víra. Na tuto okolnost nesmíme nikdy zapomínat. Odpověď na otázku „kdo jsem?“ zaznívá z centrální, nejdůvěrnější oblasti naší osobnosti, která je velmi citlivá na přímočaré ovlivňování i manipulaci. Pokud má být změna v této oblasti sebepojetí kvalitní a trvalá, musí být v poslední instanci iniciována zevnitř, ze souhlasu jáských struktur a nikoli zvenčí.

Prožitek

Obrácení se nikdy neodehrává jen na ryze intelektuální rovině, nýbrž vždy je doprovázeno výraznými a emočně obsazenými prožitky. Souhra intelektu, emocí a prožitku je typickou pro existenciální procesy, kam každé obrácení svou podstatou patří. Proto je třeba mít tuto prožitkovou a emoční rovinu zakalkulovanou v reflexi procesu obrácení, aby v praxi nejenže nepřekážela a nezdržovala, nýbrž naopak, aby její energetický potenciál mohl proces obrácení oživovat a prohlubovat.

Životní postoje, životní styl, vztahy a sociální statut

Pravé obrácení, podle své míry a hloubky, se vždy projeví změněným životním stylem a změnou životních postojů. To ovšem může mít a mívá dalekosáhlé důsledky nejen pro život toho, kdo se otevřel milosti obrácení, ale i pro jeho nejbližší. V souvislosti s obrácením člověk vztahy ztrácí i získává, dochází tedy k proměně jeho vztahového pole, bohužel ne vždy se musí jednat o proměnu kvalitativně pozitivní. Ne každý obrácený nalezne v novém prostředí církve, které se mu obrácením otevřelo, adekvátní náhradu za ztracené či opouštěné vztahy. Nemalou obtíž může znamenat (spíše v delším časovém horizontu) i změna sociálního statutu obráceného, ke které též dochází.

Předpoklady obrácení

Proces obrácení se k Bohu je z psychologického hlediska složitým multidimenzionálním procesem, pro který je typická souhra vnějších a vnitřních podnětů, nezbytná je příznivá a změně nakloněná vnitřní psychická konstelace člověka a v neposlední řadě kvalitní motivace k obrácení.

Souhra vnějších i vnitřních podnětů

Bez této souhry si nelze představit úspěšně probíhající proces obrácení. Kvalitní vnější podněty se musí potkat s podněty vnitřními v určitém konkrétním časovém úseku. Co se týče vnějších podnětů, k jejich kvalitě jistě poslouží tato konference, v otázce vnitřních podnětů k obrácení jsme opět naprosto odkázáni na Boží prozřetelnost a milost. V praxi to znamená nepodléhat pocitům marnosti, když se na kvalitně vedené katecheze nedostavuje přiměřená odezva v prohloubení víry či obrácení. Důležitou ovšem zůstává již zmiňovaná citlivost na onen „vhodný čas“, kdy je vnitřní připraveností nabízena spolupráce.

Příznivá psychická konstelace

Ta znamená otevřenost změně obecně, otevřenost duchovním krokům, z analytického hlediska pak aktivizaci neboli konstelaci archetypů moudrosti, svatosti, duchovnosti, které tak získávají přitažlivou sílu. Opět bych se přimlouval za individuální přístup, který jediný může reagovat na konkrétní vnitřní podněty. Nezbytnou je též značná dávka otevřenost a tolerance, protože ony zmiňované archetypální podněty mohou být často z hlediska kultivovaného a precizně artikulovaného teologické myšlení poněkud syrové a hrubé. Na místě je strategie podchycení tam v tom tvaru, jaký se nabízí, navázání na ty podněty, které se vynořily, a s nezbytnou kultivací a upřesňováním jednotlivých formulací posečkat na pozdější fázi již stabilně navázaného vztahu. (V mém procesu obrácení v mládí hrála významnou roli fáze otázek kolem UFO, které jako jedny z prvních z prvních začaly nabourávat monolit školního ateistického pojetí života). Známý „něcismus“ je typickým příkladem, v období klidu nemůže způsobit žádný výrazný posun ve víře, v souvislosti s aktivizací duchovních archetypů se však přirozeně proměňuje ve slibný počátek duchovního růstu.

Motivace k obrácení

Negativní motivace k obrácení pouze zmíním, je to především onen známý strach z Božího trestu včetně trestu absolutního - zavržení. Tato motivace se dnes nejeví jako spolehlivá a účinná. Strach ve svých důsledcích spíš než k obrácení vede k neurotickým poruchám a víra nesená především strachem je spíš karikaturou živé víry. Spolehlivější negativní motivací je existenciální nespokojenost, která podněcuje hledání nových osobních paradigmat. Nespokojenost s tvarem vlastního života může mít jistě nepřeberně mnoho variant, namátkou vyberu některé možné nedostatky, které volají po změně a své naplnění mohou nalézt v obrácení.

Nedostatek krásy.
Nedostatek smyslu.
Nedostatek pravdy.
Nedostatek lásky.
Nedostatek „cesty“
Nedostatek „života“

Tyto „nedostatky“ korespondují s vrozenými psychickými a duchovní touhami a potřebami každého člověka. Tyto touhy představují mohutný potenciál obrácení, protože už svou podstatou směřují ke svému zdroji, kterým je živý Bůh, poznatelný skrze Ježíše Krista v Duchu svatém. Ke každé takové touze je třeba přistupovat citlivě, protože ono zacílení na Boha musí být opět prožito jakoby zevnitř, jako vlastní prožitek, jako „aha“ zážitek, a nikoli vnucováno na způsob ideologického přesvědčování. Tady připomínám zásadu rogersovské psychoterapie, která „jde vždy krok za klientem“, nikdy ne před ním. Dodržování téhle zásady může znamenat možná ztracený den ale zachráněný rok, když už ne věčnost.

Psychické zábrany

Strach z nového a nepoznaného – známé úskalí v psychoterapii, kdy je právě tímto strachem udržován nepříznivý současný stav
Setrvačnost a zvyk – je železná košile, říká se, sílu překonat ho má jedině silná motivace
Stabilita, spokojenost a vnitřní komfort stávajícího životního stylu – to jsou asi nejsilnější protivníci obrácení. Jedinou cestou k obrácení se k Bohu z těchto životních postojů je výměna „dobrého za ještě lepší“. Ne vždy se příběhy obrácených týkají záchrany z promiskuitního života toxikomana na šikmé ploše. Bůh se umí vlomit i do životní situace celkem obyčejných docela spokojených lidí, kteří v okamžiku prozření nahlédnou jakoby bídu svého docela spokojného života a vymění ji za ještě lepší spokojenost s životem v intimním vztahu k Bohu, což by mohla být též definice obrácení, tentokrát na závěr – obrácení jako intimní vztah s Bohem v Ježíši Kristu.

Na závěr vám všem tedy přeji, aby právě tento intimní rozměr vztahu s Bohem měl v životě každého z vás natolik strhující kontury, že se stane neodolatelně přitažlivým pro každého, kdo vás potká.